227 C 65/2024-38 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 889,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím, jež je tvořeno kapitalizovaným smluvním úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný do 17 5. 2023 vrátit, činila 27 888 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splatit ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila od něj získané informace. Žalovaný na dluhu uhradil 5 983,99 Kč. Tato částka byla právní předchůdkyní žalobkyně alokována na jistinu a příslušenství. Pohledávka z této smlouvy byla ke dni 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný zbývající část dluhu neuhradil, ani na základě výzev žalobkyně, kde byl zároveň upozorněn na mimosoudní náklady či na podání žaloby. Žalobkyně nyní proto požaduje zbývající část jistiny ve výši 11 902,13 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 987,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 11 902,13 Kč od 18. 5. 2023 do 1. 11. 2023 ve výši 816,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 437,53 Kč (součet nesplaceného úroku ve výši 481,36 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 767 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 632,09 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 121,43 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 435,65 Kč), náklady na vymáhání ve výši 434 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 11 902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, a.. s. s příjmem ve výši 31 929 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného jsou 2 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na stravu a 6 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Žalovaný je ženatý, má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a nemá žádnou vyživovací povinnost vůči nezaopatřenému dítěti. K prokázání poměrů žalovaného nebyly předloženy žádné listiny.7. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z přehledu a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na straně úvěrující vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se pak měl zavázat vrátit úvěr společně s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a poplatek za upomínky. Listinu podepsaly obě smluvní strany.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že za žalovaným byla s účinností ke dni 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení ze dne 2. 1. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 3. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl zároveň vyzván k plnění do 10 dnů.10. Z výzvy ze dne 5. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu do 23. 2. 2024. Zároveň byl upozorněn na vznik mimosoudních nákladů na vymáhání. Náklady na osobní návštěvu terénního pracovníka stojí 217 Kč.11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že ve dnech 13. 2. 2024 a 21. 2. 2024 byly učiněny cesty terénního pracovníka za účelem vymožení pohledávky.12. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 10.4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k plnění do 19. 4. 2024.13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.22. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalovanému předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) SpÚ, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebite