230 C 10/2024-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předala téhož dne žalovanému 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství spočívající v úroku v pevné výši 1 925 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatku za úhradu splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 18. 2. 2022. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr a dokladů, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity. Žalovaný v nich uvedl, že je zaměstnán u společnosti , jméno FO, . s měsíčním příjmem 19 200 Kč a výše jeho měsíčních výdajů činí 7 860 Kč. Tvrzení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla ke dni 7. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Celková dlužná částka činila dle tvrzení žalobkyně na jistině úvěru 11 764,91 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 667,20 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 556,77 Kč, na administrativním poplatku 1 053,84 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti 2 041,27 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 076,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 206,95 Kč, smluvní úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky neuhrazené jistiny úvěru 11 764,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 432,11 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 11. 2023 výzvu k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do 16. 11. 2023, přesto žalovaný ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci se konalo dne 26. 4. 2024 jednání, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil, byť byl řádně a včas předvolán.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, podepsal žádost o úvěr ve výši 40 000 Kč, který by splácel v 14 splátkách po 5 312 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný u společnosti , jméno FO, kde pobírá mzdu ve výši 19 200 Kč měsíčně. Za bydlení platí 3 000 Kč, za jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, spoření a pojištění 1 000 Kč; bydlí v nájmu. V žádosti je zaškrtnuta kolonka, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami a pracovní smlouvou, nicméně následující kolonka žádosti nazvaná Detailní popis žadatelem předloženého a obchodním zástupcem ověřeného dokumentu je prázdná.5. Z výpisu lustrovaných věcí z informačního systému zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, , a to na základě vykonatelného rozsudku č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o pohledávce , právnická osoba, . ve výši 5 790,66 Kč. Dále bylo proti žalovanému u zdejšího soudu vedeno exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 27 500 Kč, kde byl exekučním titulem rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o nároku společnosti , právnická osoba6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dne , datum, v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, zatímco žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok 1 925 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 9 800 Kč, administrativní poplatek 1 859 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 20 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy.7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 plyne, že žalovaný měl být o postoupení pohledávky na žalobkyni informován.8. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Provádění dalších důkazů shledal nadbytečným.9. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na zá