230 C 44/2024-88 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 9.5.2022 smlouvu smlouvy o bankovních produktech a službách, na základě které strany sjednaly vedení běžného účtu č. , č. účtu, pro žalovanou, dále sjednaly poskytnutí úvěrového produktu „, Anonymizováno, “ s výší povoleného limitu čerpání 30 000 Kč a vydání debetní karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr Flexikredit formou přečerpání finančních prostředků na běžném účtu žalované, žalovaná se oproti tomu zavázala dodržet sjednaný měsíční kreditní příjem, nepřekročit sjednaný limit čerpání kontokorentu a čerpaný úvěr splácet řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila své povinnosti, neboť překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu a dále že nesplácela čerpaný kontokorentní úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami , Anonymizováno, vypověděla a debetní zůstatek dne 26.8.2022 převedla na úvěrový účet žalované č. , č. účtu, , o čemž žalovanou informovala. Žalovaná však tento úvěr řádně a včas nesplácela, a proto jej právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 2.1.2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 18.9.2023 postoupena na společnost , Anonymizováno, a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2023 postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná částka se dle tvrzení žalobkyně skládala z nesplacené úvěrové jistiny 37 085,30 Kč, smluvních poplatků ve výši 1800 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 550,92 Kč.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila; netvrdila ani neprokazovala, že by úvěr řádně alespoň částečně splatila. K nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se jednání taktéž nezúčastnila, svou neúčast u jednání omluvila.4. Z listinných důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 9.5. 2022 podepsané žalovanou bylo zjištěno, že , právnická osoba, . zřídila žalované běžný účet č. , č. účtu, s kontokorentním úvěrem , Anonymizováno, (s možností čerpání úvěru do částky 30 000 Kč), ve smlouvě byly dohodnuty úroky (úročení povoleného debetního zůstatku ve výši 24 % ročně, úročení nepovoleného debetního zůstatku pak výši 29 % ročně) a přesné podmínky splácení úvěru.6. Z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 6.5.2022 bylo zjištěno, že žalovaná jako žadatelka o úvěr poskytla bance před sjednáním úvěrové smlouvy informace o svém výdělku 25 000 Kč čistého u zaměstnavatele , právnická osoba, (pracovní poměr na dobu určitou od 1.1.2022 do 1.1.2023), současně uvedla, že není zatížena jakýmikoli měsíčními splátkami, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů.7. Z oznámení , právnická osoba, . z 27.8.2022 bylo zjištěno, že žalované byl z důvodu porušování smluvních ujednání o kontokorentním úvěru , Anonymizováno, ukončeno poskytování kontokorentního úvěru a že dluh váznoucí na běžném účtu žalované č. , č. účtu, ve výši 37 085,30 Kč byl převeden na nově otevřený úvěrový účet.8. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 26.8.2022 došlo k otevření úvěrového účtu žalované u , právnická osoba, . a že ne něj byla převedena platba ve výši 37 085,30 Kč.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.9.2023 (včetně poštovního podacího archu ze dne 26.9.2023) bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky společnosti , Anonymizováno, a že byla vyzvána k okamžité úhradě svého dluhu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.10.2023 a výzvy k úhradě dluhu ze stejného dne (včetně poštovního podacího archu ze dne 9.10.2023) bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky žalobkyni a že byla vyzvána k úhradě svého dluhu ve výši 50 291,87 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9.10.2023 (včetně podacího archu ze dne 9.10.2023) bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě dluhu.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).16. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalované jako žadatelky o úvěr její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů uvedených žalovanou a obsažených v žádosti o úvěr. Žalovaná v této žádosti o úvěr uvedla výši svého příjmu 25 000 Kč, žalobkyně tvrdila, že banka tento příjem žalované ověřila. K prokázání tohoto tvrzení však žalobkyní nebyly vzneseny důkazní návrhy. Ohledně zjišťování výdajů žalované v rámci posuzování její úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že banka vycházela z částky životního minima dle nař. vl. 409/2011 Sb. a částky normativních nákladů na bydlení dle § 26 zák. č. 117/1995 Sb.17. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně, že banka jako její právní předchůdkyně ověřila před poskytnutím úvěru příjem uváděný žalovanou. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěrusc