210 C 89/2025-24 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 62 000 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 19. 9. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru ve výši 45 000 Kč, podle které měl žalovaný uvedený úvěr splatit do dne 25. 3. 2024, navýšený o poplatek 35 000 Kč. Svůj závazek žalovaný ani částečně nesplnil. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou splátek, přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky připadá na žalovaného jako na dlužníka jednorázová sankce ve výši 500 Kč – celková pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu prodlení tak činí na smluvní pokutě 2 500 Kč. Ve smlouvě má žalobkyně rovněž zakotveno oprávnění požadovat požalovaném poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne čerpání úvěru až do jeho úplného splacení. V daném případě nárokuje žalobkyně po žalovaném poplatek ve výši 24 500 Kč. Konečně žalobkyně po žalovaném nárokuje dosud nesplacenou jistinu ve výši 35 000 Kč. Celkem tak má žalovaný žalobkyni zaplatit částku 62 000 Kč a k tomu příslušenství – zákonný úrok z prodlení, protože v prodlení s plněním se žalovaný ocitl.2. Plnění po žalovaném žalobkyně vymáhala mimosoudně, předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2024. Žalovaný však zůstal nečinný, proto nezbývalo nežli se obrátit na soud.3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl doručení vykázáno uložením – v souladu s občanským soudním řádem. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného.4. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o dohodnutý poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného zaplacení, vrátit do 27. 11. 2024, zavázal se tedy do 27. 11. 2024 vrátit žalobkyni částku 59 500 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobce. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z potvrzení o výplatě částky 35 000 Kč vyplývá, že žalobkyně provedla výplatu finančních prostředků na účet, uvedený v předmětné smlouvě žalovaným. Tím byla i potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměla důvod peníze přebírat, zejména pokud sama žalovaný nic netvrdila o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byla v dokumentaci popsaná zápůjčka.5. Pro případ prodlení s jednotlivou splátkou se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci 500 Kč jako poplatek za zaslané výzvy k plnění.6. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než připouštěla žalobkyně. Soud tedy vycházel z toho, že nic více nežli je tvrzeno, uhrazeno nebylo.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný přijal nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachoval a začal úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako podnikatelský.9. V posuzované věci soud vyhodnotil předmětnou smlouvu jako smlouvu, která byla uzavřena v příkrém rozporu s dobrými mravy, neboť poplatek za uzavření smlouvy, který žalobkyně po žalovaném žádá, představuje 70 % poskytnuté jistiny. Za situace, kdy měla být žalobkyni po poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč během 2 měsíců a 8 dnů vrácena částka 59 500 Kč, tedy částka o 70 % vyšší, lze uzavřít, že „poplatek“ za poskytnutí úvěru představuje vlastně skrytý úrok, tedy odměnu za poskytnutí úvěru, ovšem ve výši, přesahující 400 % ročně. Takto vysoký poplatek za poskytnutí úvěru nemá v českém právním řádu oporu.10. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se korektiv dobrých mravů i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má i v těchto případech (uzavření podnikatelského úvěru) za následek absolutní neplatnost právního jednání. Korektiv dobrých mravů totiž nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).11. Nelze vyloučit, že smlouva může mít povahu smlouvy spotřebitelské a bude třeba aplikovat právní úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 občanského zákoníku. Práva dovolat se právní úpravy, která poskytuje ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele (§ 433 občanského zákoníku) není zbaven ani podnikatel, pokud je v závazku slabší stranou, a to ani ustanovením § 1797 občanského zákoníku.12. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 35 000 Kč, z nichž žalovaný žalobkyni doposud nevrátil. Částka ve výši 35 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.13. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 28. 4. 2024 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by tato lhůta byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 2. 5. 2024 je tak žalovaný v prodlení, žalobkyně však žádá přiznat zákonný úrok z prodlení až ode dne 28. 11. 2024 a soud nemůže účastníku přiznat více nežli účastník žádá. Od tohoto dne (28. 11. 2024) proto žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši, určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou přiznal žalobkyni částku 35 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného, jak výše popsáno a zákonného úroku z prodlení od 2. 5. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.15. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.16. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci o tom, že si sporné strany nesou náklady řízení ze svého.17. O doplacení soudního poplatku žalobkyní bylo rozhodnuto poté, co žalobkyně před vyhlášením rozsudku nereagovala na výzvu k doplacení soudního poplatku, který, vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydáván platební rozkaz a soud rovnou nařídil jednání, činí 3 100 Kč, z čehož žalobkyně dosud uhradila toliko 2 480 Kč.