218 C 130/2025-71 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 10. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 42 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 1. 1. 2025, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 29 400 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná úvěr ve stanoveném termínu nesplatila. Vedle jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru se žalobkyně domáhá i zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaná byla o zaplacení opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 7. 2025. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k věci vyjádřila písemným podáním ze dne 25. 8. 2025, které bylo žalobkyni doručeno dne 2. 10. 2025. Žalovaná ve vyjádření zejména uvedla, že se žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 13. 8. 2024, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 001 Kč a smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2024, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 42 000 Kč. Žalovaná důrazně odmítla, že by žádala žalobkyni o úvěr pro účely podnikání, úvěr byl pro „podnikatelské účely“ poskytnut zcela účelově bez vědomí žalované, žalovaná s žalobkyní o tomto vůbec nejednala. Podle žalované bylo skutečným záměrem žalobkyně vyhnout se do budoucna přezkumu smluv podle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. S odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná poukazovala na to, že je na poskytovateli úvěru, aby zkoumal skutečný a faktický účel čerpání úvěru, a na základě toho aby následně určil typ úvěru, který je možné žadateli o úvěr poskytnout. V posuzovaném případě žalovaná vystupovala jako spotřebitel, předmětem smlouvy byl úvěr pro osobní potřeby žalované, nikoli pro podnikatelské účely. Na smluvní vztah účastníků tedy v plném rozsahu dopadají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před podpisem úvěrových smluv se žalovanou nijak nejednala, nezkoumala, jaký je skutečný účel poskytnutí finančních prostředků, a neposuzovala úvěruschopnost žalované. Úvěrové smlouvy jsou tedy v celém rozsahu neplatné a žalobkyně by mohla požadovat po žalované pouze uhrazení poskytnuté částky, a nikoli uhrazení úroků, poplatků za poskytnutí úvěru a dalších nároků. Žalovaná uhradila žalobkyni na základě neplatných smluv na smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 13. 8. 2024 (poskytnutá částka 30 001 Kč) částku 38 400 Kč, žalobkyni tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 8 399 Kč, a na smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2024 (poskytnutá částka 42 000 Kč) částku 42 920 Kč, kdy žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 920 Kč. Žalovaná tedy vrátila žalobkyni poskytnuté finanční prostředky v plném rozsahu, a proto navrhla zamítnutí žaloby.3. Žalobkyně a žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, proto soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 42 000 Kč, ve smlouvě je konstatováno, že žalovaná je podnikatelem – fyzickou osobou a že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Úvěr byl poskytnut na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, jeho konečná splatnost byla stanovena na 1. 1. 2025. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru. Úvěr měl být splacen v 5 splátkách ve výši 14 280 Kč měsíčně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení žalované se zaplacením každé jednotlivé splátky. Z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy , Anonymizováno, , a. s., ze dne 28. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, , dispoziční oprávnění k účtu má dále , adresa, , narozený 23. 11. 1989. Dne 24. 10. 2024 byla žalované na uvedený účet vyplacena prostřednictvím platební brány , Anonymizováno, částka 42 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně splatila do podání žaloby pouze částku 2 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení celkové částky 97 125,40 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 24. 10. 2024 a byla vyzvána k plnění ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou. Z potvrzení ČSOB o provedení transakcí ze dne 5. 11. 2024, 19. 11. 2024, 3. 12. 2024, 17. 12. 2024, 2. 1. 2025, 9. 1. 2025, 11. 1. 2025, 17. 1. 2025, 16. 2. 2025, 22. 2. 2025, 12. 3. 2025 2. 5. 2025 a přehledu příchozích a odchozích plateb vzal soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou uhradila žalobkyni celkovou částku 42 920 Kč.5. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala skutečnosti týkající se přezkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť vycházela z toho, že jde o podnikatelský úvěr, a proto na smluvní vztah účastníků nedopadají příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná výslovně popřela, že by úvěr čerpala pro potřeby svého podnikání. Soud za tohoto stavu hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Po