Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 000 EUR. Návrh odůvodnila tím, že dne , datum, s žalovaným uzavřela dohodu o rozdělení stávajícího majetku (jako dodatek k notářskému zápisu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , , Anonymizováno, , dále jen „notářský zápis“), na základě které je žalovaný povinen zaplatit jí 7 000 EUR. Uvedla, že se nejedná o nárok na vypořádání společného jmění manželů, ale nárok na vrácení dluhu, kdy žalovanému poskytla svoje výlučné prostředky a nyní je žádá vrátit. O nutnosti vrácení peněz žalovaného informovala na začátku roku 2022, dne , datum, mu zaslala předžalobní výzvu. Žalovaný jí prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že jí v prosinci 2022 částku 3 500 EUR vrátil a doložil to stvrzenkou. Tuto skutečnost žalobkyně zcela popírala s tím, že stvrzenka s jejím podpisem byla zfalšovaná. Žalobkyně se obrátila na policii, která jí poté, co žalovaný policii sdělil, že je připraven žalobkyni částku 7 000 EUR vrátit, sdělila, že věc ukončila a žalobkyni doporučila obrátit se na soud. Účastníci následně vedli obsáhlou komunikaci, kdy žalovaný měnil svoje procesní stanoviska, někdy uváděl, že jí celou částku 7 000 EUR vrátí, jindy byl ochotný vrátit jí pouze polovinu částky, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Nesouhlasila také s tím, že by částku přijala jako vyrovnání ze společného jmění manželů, neboť poskytnutá částka do společného jmění manželů nenáležela, ani na ně nebyla vynaložena.2. Žalobkyně poukazovala na to, že v notářském zápisu došlo k uznání dluhu žalovaným a dále že z vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, také vyplývá, že žalovaný dluh vůči ní co do částky 7 000 EUR uznal, konkrétní podmínky vrácení dluhu jí neupřesnil.3. Žalobkyně uváděla, že s žalovaným považovala jejich prostředky za společné, v období leden až březen 2018 se s žalovaným ústně dohodli, že nejprve bude financovat rodinu ona, a to i díky jejímu zaměstnání a finanční podpoře rodiny, a žalovaný je bude financovat po dokončení studia v roce 2023. Ona pak byla od 17. 3. 2018 hlavní osobou zajišťující jejich finanční existenci. Žalovanému posílala finanční prostředky pro všechny jeho potřeby, včetně platby za automobil a pojištění vozu, dále na vypořádaní dědictví a dluhy žalovaného. V únoru 2022 jí žalovaný nečekaně oznámil, že se chce rozvést.4. Žalobkyně žádala zaplacení částky 7 000 EUR jako vrácení částky 3 500 EUR za automobil a částky 3 500 EUR za pomoc při vyřizování dědictví, současně však uvedla, že to nebylo tak, že by žalovanému během manželství půjčila 3 500 EUR na auto a 3 500 EUR na dědické řízení, ale že žalovanou částku mu půjčovala průběžně před manželstvím i během manželství na všechny potřeby. Jednalo se např. o využití služeb advokáta žalovaným, hrazení nákladů bydlení žalovaného, náklady za rekonstrukci bydlení v souvislosti s dědictvím. Peníze mohl žalovaný čerpat prostřednictvím její bankovní karty i v hotovosti. To, co si podepsali v dodatku k notářskému zápisu, neodpovídá tomu, jak to bylo ve skutečnosti, kdy nešlo jenom o auto a dědictví, ale jednalo se o peníze všeobecně. Následně doplnila, že se jednalo o výdaje na registraci manželství (nákup bot a obleku žalovaného, získání víz), život v Německu a České republice, ohledně aut (opravy, pojištění, pneumatiky) a dědictví, úhradu dvou právníků žalovaného, službu makléřské kanceláře, její osobní pomoc, ochranu a poradenství, úklid domu a pozemku, náklady na studium žalovaného. Dále úhradu úvěru žalovaného, úhradu za bydlení, soudní poplatek, pomoc v brigádách, převody finančních prostředků.5. Žalobkyně byla soudem podrobně a opakovaně vyzvána, aby doplnila tvrzení, na základě jakých konkrétních skutečností žádá zaplacení částky 7 000 EUR s tím, že závazky musí být jednoznačně popsané a identifikované, byla vyzvána, aby doplnila tvrzení, kdy a jaké konkrétní částky žalovanému půjčila, co bylo dohodnuto o vrácení částek, co účastníci zamýšleli vrácením v přiměřeném časovém horizontu a situací, která by to vyžadovala. Byla poučena o důsledcích neunesení břemene tvrzení a důkazního.6. Žalobkyně podáními ze dne 23. 12. 2025, 9. 1. 2026, 19. 1. 2026 a 5. 2. 2026 postupně uváděla, co činí předmětem řízení s tím, že kromě uplatněného nároku na zaplacení částky 7 000 EUR, na kterém setrvala, žalobu rozšiřovala o další majetkové i nemajetkové nároky. Majetkové nároky v sobě zahrnovaly i platby za automobil, bydlení, právní zastoupení žalovaného. Vzhledem k tomu, že výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro rozhodnutí o dalších nárocích žalobkyně, soud návrh žalobkyně na změnu žaloby usnesením ze dne 9. 2. 2026, č. j. , spisová značka, , nepřipustil. Žalobkyně následně podala ke zdejšímu soudu žalobu vedenou pod sp. zn. , spisová značka, , kde tyto další nároky uplatnila. Předmětem tohoto řízení tak zůstalo zaplacení částky 3 500 EUR za automobil a 3 500 EUR za pomoc při vyřizování dědictví jako půjčka žalobkyně žalovanému, případně bezdůvodné obohacení. Žalobkyně uváděla, že námitka promlčení vznesená žalovaným je v rozporu s dobrými mravy. Žádala náhradu nákladů řízení.7. Vyjádření žalobkyně ze dne 20. 6. 2026, ve kterém uváděla konkrétní tvrzení k platbám za automobil, hodnotil soud tak, že i pokud by se jednalo o částky zahrnuté v požadovaném nároku na zaplacení 3 500 EUR, což zůstalo sporným, tak tvrzení byla uvedena až po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., která nastala 30 dnů po prvním jednání, tedy 16. 1. 2026, a soud k nim nemohl přihlížet.8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že žalobkyně ani přes opakované výzvy soudu neuvedla základní skutková tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit vznik žalobou uplatněného nároku. Zejména neuvedla, kdy, v jakých jednotlivých částkách a jakým způsobem mu měla peněžní prostředky poskytnout, kdy a za jakých podmínek měla být uzavřena smlouva o zápůjčce, co bylo dohodnuto o splatnosti a vrácení peněz ani z jakých konkrétních výlučných prostředků žalobkyně mělo být plněno. Namítal, že žalobkyně v průběhu řízení měnila skutkové vymezení nároku a požadovala částku 7 000 EUR z různých, vzájemně nevymezených důvodů. Žalovaný proto tvrdil, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.9. Žalovaný současně popíral, že by mu žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 7 000 EUR ze svých výlučných prostředků. Tvrdil, že pokud v průběhu manželství mezi účastníky docházelo k převodům peněz nebo úhradám výdajů, šlo o prostředky užívané v rámci společného hospodaření manželů a rodiny, nikoli o plnění na základě smlouvy o zápůjčce. Sporným učinil rovněž tvrzení o částce poskytnuté před uzavřením manželství. Ve svých dřívějších podáních tuto částku označoval za dar ve výši 450 EUR určený na úhradu jeho nákladů, zatímco prostřednictvím právního zástupce následně popřel celý žalobkyní tvrzený nárok, včetně částky zaslané před uzavřením manželství. Pro případ, že by bylo prokázáno poskytnutí částky 430 EUR nebo 450 EUR na počátku roku 2018, vznesl námitku promlčení.10. Žalovaný uváděl, že listina ze dne 21. 7. 2021 označená jako „Dodatek notářského zápisu o rozdělení stávajícího majetku“ neprokazuje uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytnutí peněžních prostředků ani uznání dluhu. Uváděl, že tuto listinu podepsal pod tlakem žalobkyně, její obsah neodpovídal skutečným majetkovým vztahům mezi účastníky a podpisem nechtěl potvrdit existenci dluhu ve výši 7 000 EUR. Ani e-mailová komunikace podle něj neobsahovala uznání dluhu co do určitého důvodu a výše; jeho vyjádření v ní měla představovat pouze emocionální projevy nebo nabídku budoucí finanční pomoci, nikoli potvrzení právní povinnosti. Za uznání dluhu podle něj nebylo možné považovat ani jeho vyjádření učiněná v trestním řízení, neboť nebyla adresována žalobkyni.11. Ohledně půjček uvedl, že na počátku vztahu mu žalobkyně zapůjčila peníze na opravu radiátorů na jeho statku, v základu se jednalo o částku, která činila původně 3 000 EUR z jejich rozpočtu, které do něj žalobkyně vložila, a dále darem poskytnutá částka před manželstvím ve výši 450 EUR na náklady žalovaného.12. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně vznikla, žalovaný tvrdil, že již zanikla splněním. Uváděl, že žalobkyni v letech 2019 až 2021 opakovaně zasílal peněžní prostředky, jejichž souhrn převyšoval žalovanou částku, a požadoval, aby tyto platby byly případně započteny na tvrzený dluh. Současně tvrdil, že žalobkyně v rámci majetkového vypořádání převzala zlaté slitky, zlaté a stříbrné mince, platinový slitek a další předměty z drahých kovů, jejichž hodnota měla přesahovat 7 000 EUR. Podle žalovaného žalobkyně tyto věci přijala jako náhradní plnění, popřípadě jako úplné majetkové vyrovnání mezi účastníky. Žalovaný rovněž uváděl, že za trvání manželství hradil řadu společných výdajů, náklady na bydlení, cestování, provoz vozidla a další potřeby žalobkyně a domácnosti. Poukazoval také na své závazky z úvěrů a půjček, jejichž prostředky měly být používány pro potřeby obou manželů. Tato tvrzení spojoval s námitkou, že mezi účastníky již došlo k úplnému majetkovému vyrovnání a žalobkyně po něm požaduje další plnění bez právního důvodu.13. K návrhům na mimosoudní řešení žalovaný tvrdil, že jeho právní zástupce nabízel žalobkyni zaplacení částky 7 000 EUR pouze za účelem smírného ukončení sporu, nikoli jako uznání existence žalované pohledávky. Protože žalobkyně navrhovanou dohodu nepodepsala, k žádnému dalšímu plnění nedošlo.14. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli manželství dne , datum, před Městským úřadem Kostelec nad Černými lesy. Dne , datum, uzavřeli dohodu o odděleném jmění manželů formou notářského zápisu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , , Anonymizováno, . Následně dne , datum, účastníci sepsali listinu označenou jako „Dodatek notářského zápisu o rozdělení stávajícího majetku“. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , právní moc nastala dne , datum, .15. Z notářského zápisu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , , Anonymizováno, sepsaného v Kladně (dále jen „notářský zápis“) bylo zjištěno, že účastníci, oba v dané době pobytem , adresa, , prohlásili, že dne , datum, uzavřeli manželství a od tohoto data vznikly podmínky pro nabývání majetku a dluhů do společného jmění manželů. Prohlásili, že manželství dosud trvá, stejně tak jako společné jmění manželů. Prohlásili, že si jsou vědomi toho, který majetek a dluhy do společného jmění manželů nepatří. Uvedenou smlouvu sjednali změnu v rozsahu jejich zákonného společného jmění manželů tak, že od okamžiku podpisu smlouvy bude jejich majetkový režim spočívat v režimu oddělených jmění. V čl. II. prohlásili, že si jsou vědomi, že je nutno provést vypořádání již existujícího společného jmění manželů v souladu s § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Byli poučeni o obsahu režimu oddělených jmění manželů.16. Z listiny sepsané mezi účastníky, nazvané „Dodatek notářského zápisu O rozdělení stávajícího majetku“, ze dne , datum, , podpisy ověřeny v Kladně, bylo zjištěno, že účastníci prohlásili, že od počátku manželství až ke dni , datum, mají rozdělený majetek a spravují si každý svůj sám za sebe. Byl uveden majetek manžela: osobní automobil , Anonymizováno, , dům a pozemky po otci vyplývající z dědictví, účet u Raiffeisenbank, účet u Commerzbank, Bausparvertrag Wüstenrot, Notebook Dell Inspiration a konkrétně uvedené drahé kovy. Jako majetek manželky bylo uvedeno, že do založení nového konta přicházejí peníze rovněž na účet u Commerzbank uvedený u žalovaného, účet u Equa Bank, později Raiffeisenbank, Notebook Dell velký, nové konto (číslo nedoplněno), 3 500 EUR za auto (vrátí žalovaný zpět v přiměřeném časovém horizontu, pokud by vznikla situace, která by to vyžadovala), 3 500 EUR na dědické řízení po otci a opravy (vrátí žalovaný zpět v přiměřeném časovém horizontu, pokud by vznikla situace, která by to vyžadovala).17. Z emailové komunikace předložené žalobkyní bylo zjištěno, že dne , datum, sdělila zástupci žalovaného, že požaduje, aby jí dlužník vrátil její peníze v plné výši bez podmínek.18. Z emailu zástupce žalovaného ze dne 6. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni sdělil, že věc intenzivně řeší s její právní zástupkyní. Z odpovědi na email ze shodného dne bylo zjištěno, že mu žalobkyně sdělila, že má být kontaktována přímo ona, žádala o sepsání dokumentu s konkrétními termíny splácení ještě v červnu 2023. Z emailu , tituly před jménem, , jméno FO, , dřívější zástupkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že všem sdělovala, že se zástupcem žalovaného vede dlouhodobější komunikaci, ze které vyplývá, že žalovaný nemá peníze k dispozici, aby je obratem zaplatil, čeká sám na nějaké vypořádání, zřejmě navrhuje zaplacení částky 3 000 EUR a něco navíc za čekání, a to do tří měsíců, kdy by měl sám obdržet peníze. Navrhovala dohodu klientů tak, aby bylo možné vyhnout se soudnímu sporu. Na tento email reagoval dne 7. 6. 2023 zástupce žalovaného, který se dotazoval na možnost uzavření dohody se splatností za 3 měsíce s tím, že by takovou dohodu projednal s klientem. Dne 8. 6. 2023 zástupkyně žalobkyně informovala zástupce žalovaného, že žalobkyni již nezastupuje.19. Z emailu ze dne 7. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně sdělovala zástupci žalovaného, že je připravena písemně potvrdit, že počínaje červencem 2023 bude žalovaný splácet 1 750 EUR po dobu 4 měsíců a pokutu 250 EUR za nesplnění podmínky za každý měsíc, dále kompenzace za její trpělivost 250 EUR, a to maximálně během října 2023. Z emailu žalovaného ze dne 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni sdělil, že jí žádné peníze posílat nebude, uváděl, že si vzala všechno zlato a stříbro, odnesla mu slitek koupený z jeho výlučných peněz. Uváděl, že mu na začátku vztahu dala 450 EUR a 3000 EUR mu dala v průběhu vztahu, což je vše, k tomu uváděl, že je to stejné jako by chtěl proplatit snubní prsten, co ji kupoval za 800 EUR. Uváděl, že má za to, že neuzná, že mu dala víc než 3500 EUR, neboť to není pravda. Zdůrazňoval, že žalobkyni nedluží 6 000 EUR, sděloval že buď si žalobkyně na 3500 EUR počká, nebo prosoudí víc kvůli ničemu. Dále uváděl, že pokud by žalobkyně počkala, vyplatil by jí 450 EUR a 3000 EUR s tím, že vyšší částku jí nedá. Z odpovědi na tento email z 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému sdělila, že sepíše smlouvu o posečkání, ale poukazovala na to, že zapsaných mají 7 000 EUR. Později ke shodnému emailu uvedla, že žalovaný podepsal v červenci 2021 částku 7 000 EUR, cítí se tedy být podvedená. Dotazovala se, jak dlouho má čekat, žádala o podepsání dluhu 7 000 EUR a 250 EUR jako morální kompenzaci. Žádala o zaslání návrhu smlouvy emailem. Z odpovědi žalovaného na tento email z 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni žádal, aby přestala psát jeho právnímu zástupci, poukazoval na to, že mu žalobkyně odcizila stříbrnou cihličku, uváděl že jí nemůže dát peníze, žádal, aby posečkala, uváděl, že jí nedá více než 3 500 EUR, které mu dala, a teprve když bude moci. Dále uváděl, že jí dá 3 500 EUR určitě plus nějaké úroky za 2 roky. Potvrzoval, že jí peníze dá. Z další odpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že sdělovala, že již nechce dál vyčkávat, navrhovala sejít se a podepsat dokument o termínech splácení částky 7 000 EUR a 250 EUR za trpělivost20. Z emailu žalobkyně zástupci žalovaného ze dne 9. 6. 2023 bylo zjištěno, že ho žádala o podepsání smlouvy o termínu splácení dluhu 7 000 EUR a 250 EUR a žádala o zaslání návrhu smlouvy. Z emailu žalobkyně ze dne 9. 6. 2023 žalovanému bylo zjištěno, že žalovaného vyzývala, aby jí vrátil 7 000 EUR a 250 EUR za protahování nyní v létě 2023.21. Z emailu žalobkyně ze dne 10. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaného žádala o odpověď a termín vrácení svých peněz 7 000 EUR.22. Z emailu žalobkyně ze dne 19. 6. 2023 zástupci žalovaného bylo zjištěno, že ho vyzvala, aby jí na její účet vrátil 7 000 EUR a 250 EUR jako náhradu morální újmy a opoždění platby. Z odpovědi na tento email ze dne 25. 6. 2023 bylo zjištěno, že ji zástupce žalovaného sdělil, že obsah listin projedná s klientem a bude ji informovat.23. Z emailu žalobkyně ze dne 21. 7. 2023 bylo zjištěno, že zástupci žalovaného sdělila, že žádá vyplacení všech peněz, je připravena uzavřít dohodu o vyplacení ve splátkách počínaje rokem 2023. Zástupce žalovaného na to dne 23. 7. 2023 reagoval tak, že žalovaný jí již částku 3 500 EUR uhradil, v rámci smírného řešení je žalovaný ochoten zavázat se uhradit částku 3 500 EUR se splatností do 6 měsíců ode dne uzavření dohody. Z odpovědi žalobkyně na tento email ze dne 23. 7. 2023 bylo zjištěno, že žádá o předložení dohody a dotazuje se, kdy jí bylo 3 500 EUR uhrazeno. Z emailu zástupce žalobce ze dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je připraven dohodu se splatností do 6 měsíců uzavřít. Z odpovědi na tento email ze dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zástupci žalovaného uvedla, že se jedná o částku 7 000 EUR, dále uváděla, že od žalovaného 3 500 EUR nedostala. Žádala o sdělení, kdy a jak jí měla být zaplacena částka 3 500 EUR. Zástupce žalovaného na to odpověděl, že k platbě mělo dojít v prosinci 2022 v hotovosti. Žalobkyně nato obratem reagovala, že se schyluje k článku o lžích žalovaného. Z emailu zástupce žalovaného ze dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni zaslal pokladní stvrzenku ze dne 20. 12. 2022 ohledně úhrady částky 3500 EUR ze strany žalovaného. Přílohou byla pokladní stvrzenka, ve které bylo uvedeno předání částky 3500 EUR žalobkyni žalovaným. Z následujícího emailu žalobkyně zástupci žalovaného bylo zjištěno, že mu sdělila, že se jedná o padělek.24. Z emailu žalovaného svému právnímu zástupci ze dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že mu sděloval, že by to chtělo připsat, že částku uhradí dobrovolně do 6 měsíců s tím, že čeká na peníze.25. Z emailu žalovaného žalobkyni ze dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný ji žádal, aby posečkala s tím, že se s ní vyrovná i bez soudu. Uváděl, že peníze nemá, sám čeká na peníze.26. Z emailu žalovaného ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni uváděl, že by se rád dohodl na splátkách po 8 000 až 10 000 Kč měsíčně, že jí peníze dá. První platbu by zaslal již příští měsíc. Z emailu žalobkyně žalovanému ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že odkazovala na existující korespondenci o tom, že její žalovaný dluží 7 000 EUR a žádá 250 EUR za trpělivost, dále sdělovala, že jí zástupce žalovaného oznámil, že již od žalovaného obdržela 3500 EUR dne , datum, v hotovosti, poukazovala na to, že se jedná o zfalšované informace, naposledy vyzývala k uzavření dohody do , datum, . Z emailů žalovaného ze dne 25. 7. 2023 žalobkyni bylo zjištěno, že navrhoval, aby mu žalobkyně podepsala splácení 3 500 EUR s tím, že od příštího měsíce jí bude zasílat 8 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně. Dále uváděl, že může uznat pouze 3 500 EUR, co mu půjčila a něco za čekání. Žalovaný zpochybňoval zfalšování informací, uváděl že žalobkyni nakoupil na Vánoce, dal jí 2 000 Kč na autobus, jezdila dlouho jeho autem, měl za to, že je s žalobkyní vyrovnaný. Znovu uváděl, že mu půjčila 3 500 EUR.27. Z emailu ze dne 11. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sděloval, že nyní peníze nemůže poslat, peníze má v úschově u advokáta. Dne 1. 9. 2023 žalobkyni sděloval, že nemusí všechno hlásit na policii, potvrzoval, že jí peníze zaplatí, až je dostane z notářské úschovy. Z emailu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sděloval, že si uvědomuje, jak mu pomohla, peníze není schopen vrátit najednou.28. Z emailu žalobkyně ze dne 6. 9. 2023 zástupci žalovaného bylo zjištěno, že ho vyzvala o ohledně podmínek splacení dluhu žalovaným ohledně částky 7 000 EUR a 250 EUR za její trpělivost, a to nejpozději do 23. 9. 2023. Z emailu zástupce žalovaného ze dne 8. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni sděloval, že žalovaný dluh vůči ní ve výši 7 000 EUR a 250 EUR neuznává, v rámci smírného řešení je ochoten zavázat se uhradit částku 3 500 EUR se splatností do 6 měsíců ode dne uzavření dohody. Z odpovědi žalobkyně na tento email z 8. 9. 2023 bylo zjištěno, že zástupci žalovaného sdělila, že žalovaný potvrdil svůj dluh na policii ve výši 7000 EUR nyní v srpnu až září 2023. Z emailu zástupce žalovaného bylo zjištěno, že o těchto věcech nemá žádné informace, požádal ji o zaslání protokolu s těmito tvrzeními. Z následujícího emailu žalobkyně ze dne 8. 9. 2023 bylo zjištěno, že informaci jí soukromě sdělila policie, doporučila mu kontaktovat přímo žalovaného. Z emailu žalovaného žalobkyni ze dne 9. 9. 2023 bylo zjištěno, že ji vyzýval, aby to podepsala zástupci žalovaného a mohl začít splácet peníze.29. Z emailu ze dne 16. 9. 2023 nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti. Z emailu ze dne 18. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se obracela na žalovaného i jeho právního zástupce, připomínala se s částkou 7 000 EUR s tím, že byla potvrzena v srpnu – září 2023 při výslechu na policii, ale stále nebyla uhrazena. Žádala o zaslání návrhu smlouvy o vrácení dlužné částky. Z reakce žalovaného na tento e mail zaslaný jeho právnímu zástupci bylo zjištěno, že navrhoval, aby mu sepsal smlouvu dle jeho návrhu bez 250 EUR v korunách, 120 000 Kč nyní, a potom 50 000 Kč do 6 měsíců s tím, že (zřejmě žalobkyně) musí předložit účet v korunách, on jí to chce dát bez soudu, pouze to není tak snadné. Z emailu žalovaného žalobkyni z 18. 9. 2023 bylo zjištěno, že jí sděloval, že mu v bance řekli, že mu nepůjčí, neví, kolik jí může zaplatit, najednou určitě není schopen. Uváděl, že má 25 gramů zlata a 31 gramů platiny, něco může prodat a něco dát z nájmu (100 000 až 120 000 Kč dohromady i s nájmem), zbytek by splácel, to pak jeho zástupce připraví na těch 120 000 Kč nyní a zbytek do 6 měsíců. Dotazoval se na účet žalobkyně v korunách v Česku.30. Z emailu žalobkyně ze dne 19. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému a jeho zástupci sdělila, že dohoda je uzavřená v eurech, žádá tedy o vrácení peněz v této měně. Z odpovědi na tento email bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sdělil že jeho zástupce smlouvu připraví do konce týdne, má možnost poslat ji 6 000 EUR a 250 EUR, ale musí peníze rozměnit. Až to žalobkyně odsouhlasí, doplatil by do půl roku zbytek nebo měsíčně po částech.31. Z emailu žalovaného ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni vyzval, na jaký účet může peníze poslat. Uvedl, že může rozměnit, aby měl 6 250 EUR, zbytek jí dopošle po zaplacení jeho dluhu za elektřinu v prosinci. Z emailu žalobkyně ze dne 21. 9. 2023 žalovanému a jeho zástupci bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že se jedná o 7 000 EUR a 250 EUR, žádala o zaslání návrhu smlouvy ke schválení, dotazovala se na to, jaká částka se rozumí v „zbytkem“. Z reakce žalovaného na tento email ze shodného dne bylo zjištěno, že uvedl, že pošle žalobkyni vše najednou, ať mají klid. Z emailu žalovaného jeho zástupci ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že mu sděloval, že žalobkyni pošle 7 250 EUR najednou, nechť mu žalobkyně sdělí účet, kam má peníze poslat, a podepíše k tomu nějakou smlouvu.32. Z emailu žalovaného ze dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni sděloval, že musí potvrdit doklad na Ukrajině, aby byl opatřen ověřeným podpisem, a pak jí peníze pošle. Z následujícího emailu žalobkyně ze stejného dne bylo zjištěno, že sdělovala, že jí dosud nebyla zaslána dohoda o vrácení 7 000 EUR a 250 EUR a na Ukrajině není pobočka Czech point. Ona bude v , adresa, . 9. 2023, může se mezi 11 až 15 hodinou sejít, aby se dohoda sepsala.33. Z emailu žalobkyně ze dne 26. 9. 2023 bylo zjištěno, že se obracela na žalovaného s tím, že dosud nedostala žádný dokument ke kontrole, dotazovala se, zda se schůzka v Praze nekoná. Na to jí žalovaný sděloval, že dokument nemá, má ho jeho zástupce, pošle ho ještě toho dne. Žádal, aby žalobkyně přijela, zajdou na Czech point a on jí ihned peníze pošle, v dokumentu bude, že peníze posílá na sjednaný účet a že je tím vše bez dalších nároků vyrovnané.34. Z emailu žalobkyně ze dne 28. 9. 2023 bylo zjištěno, že zástupci žalovaného zasílala dokument o uznání dluhu k podpisu. V dalším emailu uvedla, že se jedná o jí podepsanou dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady ve výši 7 000 EUR a 250 , právnická osoba, emailu zástupce žalovaného ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni sděloval, že žalovaný celou dlužnou částku vůči žalobkyni neuznává, proto je třeba věc řešit ve formě narovnání, které zasílal. Uváděl, že v narovnání je ustanovení o tom, že smluvní strany narovnávají vzájemné sporné nároky a následně že žalovaný uznává dluh a zavazuje se jej zaplatit, tedy v podstatě je tam zakomponovaná pasáž o uznání dluhu. Uváděl, že pokud má žalobkyně k zaslanému návrhu nějaké návrhy změn, nechť je sdělí. Avizoval, že žalovaný je připraven částku zaslat, jakmile dojde k uzavření dohody s úředně ověřenými podpisy. Žalobkyně nato obratem reagovala tak, že je ochotna potvrdit na poště její návrh dohody, ale ne návrh poskytnutý žalovaným, jelikož jsou v něm věci, se kterými nesouhlasí. Je tam informace, že dlužník vrátil peníze v hotovosti v prosinci 2022, ačkoli se jedná o zfalšovaný podpis, a částku 3 500 EUR nedostala. Z následujícího emailu zástupce žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyni vysvětloval, proč má dokument charakter dohody o narovnání, uváděl, že žalobkyně tvrdí, že peníze neobdržela, žalovaný tvrdí, že peníze vracel, tím jsou vymezeny sporné nároky. Následně se za spornými body udělá tlustá čára, po uzavření dohody se jimi nebude nikdo zabývat, sporná část, zda došlo k úhradě nebo nedošlo, se nahradí závazkem novým, který je uveden v článku 2, kde žalovaný uznává v rámci dohody o narovnání dluh vůči ní ve výši 7000 EUR a zavazuje se jej zaplatit celý najednou. Následně je citováno z dohody o narovnání a znovu zástupce žalovaného uvádí, že to není o tom, že by žalobkyně nedostala 7 000 EUR, nebo že by se žalovaný mohl v budoucnu domáhat vrácení nějaké částky z tohoto titulu. Zástupce žalovaného ještě téhož dne žalobkyni sděloval, že věc není třeba řešit soudně, když žalovaný je připraven jí poslat do 15 dnů ode dne uzavření dohody o narovnání částku 7 250 EUR dle jejího požadavku. Žalobkyně na to dne 29. 9. 2023 reagovala tak, že smlouva, kterou jí předložili se týká společného jmění manželů, tuto otázku není nyní připravena řešit. Uváděla, že nepodepsala stvrzenku 3500 EUR.35. Z emailu žalobkyně ze dne 21. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaného vyzvala k vyzvednutí si dopisu na poště. Žalovaný jí na to stejného dne odpovídal, že si poštu nemá jak převzít, používá datovou schránku, žádal, aby byl případně obesílán jeho zástupce. Ohledně placení uvedl, že nemůže zaplatit, nabízel platbu před měsícem, nyní má jiný problém. Stejného dne ještě dalším emailem doplňoval, že peníze chtěl žalobkyni poslat před měsícem, žalobkyně nic nepodepsala, upozorňoval na náklady spojené se soudní řízením, pokud bude vedeno. Žalovaný žalobkyni zaslal stejného dne další email, kde uváděl, že soudní řízení není potřeba, peníze jí chce zaplatit. Sděloval, že náklady řízení ponese žalobkyně, s jeho zástupcem jí říkali, že je potřeba podepsat smlouvu, ověřit dokument o vyrovnání, pokud by to žalobkyně udělala, už by peníze měla. Sděloval, že 250 EUR jí poskytne pouze z dobré vůle. Z dalšího emailu ze dne , datum, nebylo zjištěno nic podstatného ve věci. Z následujícího emailu ze shodného dne bylo zjištěno, že se žalovaný dotazoval žalobkyně, zda smlouvu podepíše s tím, že jeho zástupce na to čeká, žalovaný by jí následně peníze poslal, a to přednostně před placením dluhu elektřiny. Znovu poukazoval na to, že mu dala 3 000 EUR a 500 EUR na začátku, které uznal, zbytek byla pouze dobrá vůle. Dále, že se žalobkyně uspokojila 500 g stříbra a není to jediné, co jí dal. Sděloval, že bez podpisu dohody jí peníze nepošle. Dalším emailem z 21. 10. 2023 sděloval, že kvůli 7 250 EUR dluží v bance, musí zaplatit elektřinu, má dluh za rekonstrukci, vrátit peníze na univerzitu.36. Z emailu zástupce žalovaného žalobkyni ze dne 24. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni sděloval, že žalovaný dlužnou částku neuznává, ale je připraven ji celou uhradit neprodleně poté, co dojde k uzavření dohody o narovnání, kterou znovu posílá v příloze této zprávy. Žádal o její podpis úředně ověřený a zaslání jemu, po uzavření dohody dojde k úhradě částky 7 250 EUR na její účet.37. Z emailu ze dne 24. 11. 2023 žalobkyni bylo zjištěno, že jí sděloval, že nemá peníze na zaplacení. Z emailu ze dne 25. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni poslal osobní email a sdělil jí, že aktuálně peníze nemá. Na to žalobkyně reagovala tak, že si nepřeje, aby jí byly zasílány zprávy osobního charakteru.38. Z předžalobní výzvy datované dnem 28. 6. 2023 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému a též jeho zástupce dne 12. 7. 2023 výzvu, ve které uvádí že 21. 7. 2021 na základě písemného prohlášení o rozdělení stávajícího majetku půjčila žalovanému částku ve výši 7 000 EUR, kterou se zavázal vrátit jí podle situace, která by to vyžadovala. Od té doby žádala mnohokrát osobně i písemně o vrácení této částky, do dnešního dne jí však nebylo uhrazeno ničeho. S ohledem na to vyzývala žalovaného, aby jí bylo 7000 EUR s úroky z prodlení a kompenzace za morální škodu 250 EUR uhrazeno nejpozději do 5. 8. 2023, následně rukou opraveno a parafováno s datem 18. 8. 2023.39. Z emailu ze dne 12. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný sděloval žalobkyni, že jí vrátí peníze hned, jak to půjde. Z jeho emailu ze dne 16.1.2024 bylo zjištěno, že by chtěl žalobkyni vyrovnat dluh, který u ní má. Z emailu ze , Anonymizováno, , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sděloval, že bude mít peníze z úschovy, které by jí pak poslal, dotazoval se na její účet. Z emailu žalovaného ze dne , Datum narození advokáta, bylo zjištěno, že po žalobkyni chtěl, aby zastavila soudní řízení, poukazoval na to, že si žalobkyně vzala jeho stříbrný svitek, uváděl, že si žalobkyně je vědoma, že se nejednalo o 7 500 EUR, byla to jeho vůle to podepsat, avšak z donucení. Z emailu ze dne 13. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sděloval, že se bude co nejdéle bránit, bude je to oba stát velké množství peněz.40. Z vyrozumění Policie ČR ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyni bylo sděleno, že její trestní oznámení na žalovaného bylo uloženo ad acta, neboť žalovaný vůči ní celý dluh uznává, nezdráhá se jí zaplatit 7 000 EUR, pouze uvádí, že v současné době nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení.41. Z vyrozumění Okresního státního zastupitelství ze dne , datum, ohledně vyřízení podání žalobkyně ze dne , datum, a , datum, , bylo zjištěno, že postup policie, jímž došlo k odložení věci, byl shledán správným. Ve věci byl slyšen žalovaný, který uvedl, že pokud jde o stvrzenku na částku 3 500 EUR, jednalo o platbu za automobil , Anonymizováno, , částku nepoužil jako splátku dluhu ve výši 7 000 EUR. Dluh ve výši 7 000 EUR vůči žalobkyni uváděl, že uznává. Státní zastupitelství poukazovala na to, že v jejím použití nebyl shledán trestný čin.42. Z vyrozumění Krajského státního zastupitelství ze dne , datum, ohledně výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství, bylo zjištěno, že postup Okresního státního zastupitelství byl shledán řádným.43. Z návrhu žalovaného na uzavření dohody o narovnání bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni navrhl, že bude konstatováno, že nároky mezi nimi jsou sporné, a přestože nárok žalobkyně neuznává, zaváže se jí zaplatit 7 000 EUR, čímž budou nároky mezi účastníky narovnané. Dohoda nebyla uzavřena.44. Z návrhu dohody o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady, bylo zjištěno, že žalobkyně navrhla žalovanému uznat vůči ní dluh ve výši 7 000 EUR a další náhradu ve výši 250 EUR. Návrh nebyl žalovaným přijat.45. Z pasu žalobkyně bylo zjištěno, že je občankou Ukrajiny.46. Z předžalobní upomínky a podacího lístku z 11. 10. 2023 nebyly zjištěny podstatné skutečnosti, když byla prokázána předchozí emailová i poštovní výzva k zaplacení.47. K důkazu nebyly provedeny následující listiny, neboť z nich nebylo možno zjistit skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí věci: oznámení o spáchání trestného čin; podnět státnímu zastupitelství k zahájení trestního řízení ze dne 9. 11. 2023 s pokračováním ze dne 27. 11. 2023; dopis Okresního státního zastupitelství ze dne 20. 12. 2023 o vrácení obálky s originálem podání žalovanému, emaily týkající se osobních vztahů mezi účastníky, oznámení o podání trestního oznámení z 16. 6. 2026, vyrozumění Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje ze dne 3. 9. 2026 o uložení věci ad acta. Obálka žalovanému s předžalobní výzvou nebyla též provedena k důkazu, když soud měl za prokázané odeslání dřívější předžalobní výzvy žalovanému.48. K důkazu nebyla prováděna stvrzenka na zaplacení 3 500 EUR k důkazu navržená žalobkyní, když žalobkyně k ní sama uváděla, že stvrzenka neprokazuje v ní uvedenou skutečnost platby a žalovaný také netvrdil, že by se platba na stvrzence měla vztahovat k žalované částce. Žalobkyně k tomu navrhla i zkoumání pravosti znalcem, to však nebylo důvodné, když soud ze stvrzenky při svém rozhodování nevycházel.49. Žalobkyně navrhovala, aby si soud vyžádal úřední záznamy Okresního státního zastupitelství v Kladně o podaném vysvětlení žalovaného ve věci vedené pod sp. zn, , spisová značka, , neboť Okresní státní zastupitelství jí listiny nepředložilo s tím, že ve věci není vedeno trestní řízení a ona není poškozená. Tento návrh byl jednak učiněn po koncentraci řízení, ale zejména, i pokud by obsahoval uznání dluhu žalovaným, nejednalo se o prohlášení vůči žalobkyni, ale státnímu orgánu, které nemá účinky uznání dluhu vůči žalobkyni.50. Soud dále k důkazu neprováděl písemné prohlášení , právnická osoba, a , Anonymizováno, , jméno FO, , ani výslechy svědků , Anonymizováno, , jméno FO, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , neboť chyběla rozhodná tvrzení, která by byla svědeckými výslechy prokazována.51. Listiny v německém jazyce označené jako úhrady za studium žalovaného, úhrady za soudní poplatky, úřední list od Bundeszentralamt für Steuern, nájemní smlouvy, výpis z účtu k úhradě nájemného a splátek, náklady na psychologickou pomoc a rehabilitaci, emailová sdělení policie SRN, doklady o nákladech na právní zastoupení a služby mediátora a archivní bankovní výpisy Nassauische Sparkasse a Commerzbank nebyly k důkazu provedeny. Listiny nebyly doloženy překlady do českého jazyka a obsahově se nejednalo o skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, zejména pokud chyběla skutková tvrzení ve věci.52. K důkazu nebyly prováděny účtenky, výpisy z účtů a zdravotní zprávy žalobkyně z důvodu věcné irelevance.53. K důkazu nebyl proveden rozsudek o rozvodu manželství, když se jednalo o nespornou skutečnost.54. Žalovaný navrhoval k prokázání převzetí drahých kovů výslech žalobkyně a k určení jejich hodnoty znalecký posudek, vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti nebyly rozhodné pro rozhodnutí ve věci, nebyly navržené důkazy provedeny.55. Ze shora uvedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: účastníci byli manželé a dne 21. 7. 2021 podepsali listinu, v níž byly uvedeny částky 3 500 EUR za automobil a 3 500 EUR na dědické řízení a opravy, které měl žalovaný za blíže neurčených podmínek žalobkyni vrátit. Žalobkyně však následně uvedla, že takto označené důvody neodpovídají skutečnosti a že částka 7 000 EUR měla představovat souhrn různých plnění poskytovaných žalovanému před manželstvím i za jeho trvání na rozličné potřeby. Konkrétní platby tvořící žalovanou částku, dobu a způsob jejich poskytnutí ani obsah dohody o jejich vrácení žalobkyně nevymezila. Z e-mailové komunikace vyplynulo, že žalovaný opakovaně připouštěl poskytnutí částky 3 500 EUR a jednal o jejím vrácení i o celkovém majetkovém vypořádání, konkrétní závazek však nebyl nezaměnitelně identifikován. K uzavření navrhované dohody o uznání dluhu ani dohody o narovnání mezi účastníky nedošlo.56. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je státní občankou , Anonymizováno, a má bydliště ve Spolkové republice Německo, zatímco žalovaný má bydliště v České republice, zabýval se soud nejprve svou mezinárodní příslušností a určením práva rozhodného pro posouzení žalobou uplatněného nároku.57. Na vztahy mezi účastníky dopadá Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášená pod č. 123/2002 Sb. m. s., ve znění pozdější změny, dále jen „dvoustranná smlouva“. Žalobkyně je státní občankou Ukrajiny, žalovaný má bydliště v České republice a předmětem řízení je majetkový nárok ze závazkového vztahu, tedy občanská věc ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) dvoustranné smlouvy. Podle čl. 48 odst. 5 dvoustranné smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Pravomoc tak mají podle bydliště žalovaného české soudy. Skutečnost, že žalobkyně má bydliště ve Spolkové republice Německo, nebrání použití smlouvy, neboť její osobní působnost je v daném směru založena státním občanstvím účastníků. Místní příslušnost zdejšího soudu se řídí § 84 a § 85 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný má bydliště v jeho obvodu.58. Podle čl. 48 odstavce 1 dvoustranné smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se podle odstavce 2 tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území smlouvu uzavřeli. Volba rozhodného práva mezi účastníky tvrzena ani prokázána nebyla. Žalobkyně odvozovala uplatněný nárok zejména z listiny ze dne 21. 7. 2021 označené jako „Dodatek notářského zápisu o rozdělení stávajícího majetku“. Tato listina navazovala na notářský zápis české notářky ze dne 2. 7. 2021, účastníci byli v rozhodném období spojeni bydlištěm v České republice a listina upravovala jejich majetkové vztahy vztahující se v podstatné části k majetku a výdajům v České republice. Listina byla v České republice také podepsána, proto má soud za to, že se závazek řídí českým právem podle čl. 48 odst. 2 dvoustranné smlouvy.59. Žalobkyně však tvrdila, že listina neodpovídá skutečnému průběhu poskytování peněz a že žalovaná částka představuje souhrn řady plnění poskytovaných žalovanému průběžně před uzavřením manželství i za jeho trvání, v různých částkách a k různým účelům. Ve vztahu k těmto tvrzeným dílčím závazkům neuvedla, kdy a kde byly jednotlivé smlouvy uzavřeny. Ani přes poučení soudu tedy nevylíčila skutečnosti potřebné k tomu, aby bylo možné určit místo uzavření každé tvrzené smlouvy a na základě čl. 48 odst. 2 dvoustranné smlouvy stanovit pro jednotlivé závazky rozhodné právo. Tento nedostatek jde k tíži žalobkyně, která nese břemeno tvrzení o skutečnostech zakládajících uplatněný nárok. Určení rozhodného práva je sice právní otázkou, soud však musí mít pro její posouzení k dispozici potřebný skutkový základ. Není úkolem soudu, aby z rozsáhlých listin a komunikace sám vyhledával, kdy a kde mohly být jednotlivé smlouvy uzavřeny, ani aby vytvářel skutkový základ, který žalobkyně přes opakované poučení netvrdila. Ve vztahu k závazku zachycenému v listině ze dne 21. 7. 2021 soud věc posoudil podle českého práva; ve vztahu k tvrzeným dílčím plněním bránila bližšímu koliznímu posouzení absence rozhodných skutkových tvrzení.60. Podle § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jsou účastníci k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.61. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.62. Účastníci jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Nesplnění povinnosti tvrzení má za následek, že soud nemá k dispozici skutkový podklad, pod nějž by mohl podřadit příslušnou právní normu. Důkazní řízení nemůže nahrazovat chybějící rozhodná skutková tvrzení a důkazy nemohou sloužit k tomu, aby soud teprve vyhledával skutkový základ uplatněného nároku. Ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky nese zapůjčitel břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že s vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že mu předmět zápůjčky přenechal a že vydlužitel zápůjčku řádně a včas nevrátil. Žalobkyně tedy měla především tvrdit, kdy a jaká konkrétní smlouva či smlouvy byly mezi účastníky uzavřeny (případně i ústní nebo konkludentní smlouvy), jaké konkrétní peněžní částky na jejich základě žalovanému předala, kdy a jakým způsobem tak učinila a co bylo ujednáno o jejich vrácení. Jestliže mělo být žalovanému poskytnuto více částek v různých obdobích, z různých prostředků a k různým účelům, bylo třeba tvrdit tyto skutečnosti ve vztahu ke každému dílčímu plnění, případně alespoň způsobem umožňujícím spolehlivě určit, která konkrétní plnění tvoří žalovanou částku 7 000 EUR.63. Žalobkyně taková tvrzení ani přes opakovaná a podrobná poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnila. Z jejích tvrzení nebylo možné zjistit, které konkrétní peněžní částky jsou předmětem řízení, kdy byly žalovanému poskytnuty, zda šlo o jednu nebo více zápůjček, případně zda šlo o úhradu společných rodinných potřeb, dar, příspěvek na společné hospodaření, plnění za žalovaného, vnos výlučných prostředků do společného majetku nebo jiné právní jednání. Nebylo tak možné určit jednotný a nezaměnitelný skutek, z něhož žalobkyně svůj nárok odvozovala.64. Žalobkyně na jedné straně požadovala částku 3 500 EUR jako částku poskytnutou na automobil a částku 3 500 EUR jako částku poskytnutou na dědické řízení po otci žalovaného a na opravy, současně však výslovně uvedla, že ve skutečnosti žalovanému neposkytla právě částku 3 500 EUR na automobil a částku 3 500 EUR na dědické řízení. Podle jejího následného vyjádření měla žalovanému poskytovat peněžní prostředky průběžně na veškeré jeho potřeby, mimo jiné na bydlení, studium, právní služby, opravy, pojištění, provoz vozidel, úvěry, soudní poplatky, uzavření manželství, víza a další životní náklady. Žalobkyně tak sama popřela správnost skutkového vymezení zachyceného v listině ze dne , datum, , o kterou původně svůj nárok opírala.65. Soud nemohl sám z rozsáhlé komunikace, bankovních výpisů a dalších listin vybírat jednotlivé platby, přiřazovat jim právní důvod a vytvářet namísto žalobkyně skutkový základ žaloby tak, aby jejich součet činil 7 000 EUR. Takový postup by byl v rozporu s projednací zásadou a se zásadou rovnosti účastníků řízení.66. Skutkový základ nároku nebyl dostatečně vymezen ani tvrzením, že žalovaný měl peněžní prostředky čerpat prostřednictvím platební karty žalobkyně nebo že žalobkyně hradila některé jeho výdaje přímo. Samotné poskytnutí možnosti použít platební kartu, zaplacení určitého výdaje nebo převod peněžních prostředků ještě bez dalšího neprokazují, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce a že žalovaný převzal povinnost právě takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit. Žalobě nebylo možno vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení. Také u tohoto nároku bylo povinností žalobkyně tvrdit, jaké konkrétní majetkové hodnoty žalovaný získal, kdy je získal a proč pro takové plnění neexistoval právní důvod, případně proč tento právní důvod později odpadl. Ani tyto skutečnosti žalobkyně ve vztahu k žalované částce 7 000 EUR určitě a srozumitelně nevymezila.67. Právní kvalifikace skutku náleží soudu a žalobkyně nebyla povinna správně právně určit, zda jde o zápůjčku, bezdůvodné obohacení či jiný závazek. Byla však povinna vylíčit konkrétní skutkové okolnosti, na jejichž základě mohl soud příslušnou právní kvalifikaci provést, ale neučinila tak.68. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.69. Listinu ze dne 21. 7. 2021 nazvanou „Dodatek notářského zápisu o rozdělení stávajícího majetku“ soud neposoudil jako uznání dluhu podle § 2053 o. z. Uznávaný dluh musí být v písemném prohlášení určen co do důvodu a výše tak, aby byl objektivně identifikovatelný a nebyl zaměnitelný s jiným závazkem mezi týmiž osobami (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1289/2006). Není nezbytné, aby důvod dluhu byl popsán právnickou terminologií, z obsahu listiny však musí být seznatelné, jaký konkrétní závazek dlužník uznává. Požadovaná určitost nemůže být nahrazena tím, že si některá ze stran pod neurčitým označením dodatečně představuje jiné platby či jiný skutkový základ. Předmětná listina obsahuje pouze údaje „3 500 EUR za auto“ a „3 500 EUR na dědické řízení po otci a opravy“, doplněné formulací, že žalovaný částky vrátí v přiměřeném časovém horizontu, pokud by vznikla situace, která by to vyžadovala. Z listiny není zřejmé, kdy měly být uvedené částky žalovanému poskytnuty, zda byly poskytnuty jednorázově nebo postupně, jakým způsobem byly předány, zda šlo o zápůjčku, úhradu nákladů za žalovaného, vypořádání majetku manželů nebo jiný právní důvod ani jaká konkrétní plnění mají být označením „za auto“ a „na dědické řízení po otci a opravy“ zachycena. Neurčitost listiny je umocněna tím, že žalobkyně sama v průběhu řízení uvedla, že důvody v ní uvedené neodpovídají skutečnému stavu a že žalovanému samostatně neposkytla 3 500 EUR na automobil a 3 500 EUR na dědické řízení. Podle jejího vlastního tvrzení měla částka 7 000 EUR představovat souhrn blíže neurčených plnění poskytovaných v různých obdobích na různé potřeby. Listina proto neidentifikuje skutečný závazek, jehož splnění se žalobkyně v řízení domáhala. Uvedená listina proto nemá účinky uznání dluhu podle § 2053 o. z. a nezakládá domněnku existence dluhu v době uznání. Sama o sobě rovněž neprokazuje uzavření smlouvy o zápůjčce ani faktické poskytnutí peněžních prostředků. Z jejího názvu ani z její návaznosti na notářský zápis nelze dovodit, že by šlo o notářský zápis obsahující uznání dluhu. Jde o soukromou listinu sepsanou účastníky až po uzavření smlouvy o režimu oddělených jmění.70. Za uznání dluhu podle § 2053 o. z. nebylo možné považovat ani vyjádření žalovaného zachycená ve vyrozuměních Policie České republiky a státního zastupitelství. Uznání dluhu je jednostranným adresovaným právním jednáním. Aby vyvolalo účinky vůči věřiteli (žalobkyni), musí být učiněno vůči němu (ní), tedy musí dojít do dispoziční sféry věřitele (žalobkyně) jako projev vůle dlužníka směřující vůči věřiteli. Žalovaný případná vyjádření učinil při podání vysvětlení nebo v rámci úkonů policejního orgánu, nikoli vůči žalobkyni. Vyrozumění policie a státního zastupitelství navíc pouze zprostředkovávají obsah jeho vyjádření. Nejde o písemné prohlášení žalovaného adresované žalobkyni, z něhož by bylo patrné, že vůči ní uznává určitě vymezený dluh co do důvodu a výše. (Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, obdobně uzavřel, že ani prohlášení dlužníka uvedené v seznamu závazků předkládaném insolvenčnímu soudu není uznáním dluhu podle § 2053 o. z., neboť nejde o právní jednání adresované věřiteli.) Závěry policejního orgánu či státního zastupitelství o tom, že žalovaný dluh uznává, nejsou pro civilní soud závazné. Tyto orgány neposuzovaly existenci soukromoprávní pohledávky jako předběžnou otázku způsobem závazným pro toto řízení, nýbrž se zabývaly existencí podezření ze spáchání trestného činu. Jejich vyrozumění tak nemohla nahradit chybějící skutková tvrzení žalobkyně ani prokázat vznik konkrétního závazku.71. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný v e-mailové komunikaci opakovaně uváděl, že žalobkyni zaplatí částku 3 500 EUR, že mu žalobkyně tuto částku poskytla či půjčila, případně že jí tuto částku dluží. Ani tato vyjádření však nebyla natolik určitá, aby mohla být posouzena jako uznání žalobou uplatněného dluhu podle § 2053 o. z. Z e-mailů nebylo možné jednoznačně určit, který konkrétní závazek měl žalovaný na mysli. Mezi účastníky existuje řada vzájemných majetkových vztahů souvisejících s jejich dřívějším manželstvím, společným hospodařením, platbami na bydlení, provozem automobilu, drahými kovy, částkou poskytnutou na počátku vztahu i návrhy na celkové majetkové vypořádání. Žalovaný v jednotlivých zprávách střídavě uváděl částky 3 000 EUR, 3 500 EUR, 450 EUR, 7 000 EUR nebo 500 EUR, část vyjádření spojoval s tvrzeným převzetím drahých kovů žalobkyní a část s podmínkou uzavření dohody o úplném vyrovnání vzájemných nároků. Ani tam, kde žalovaný použil výraz „půjčila“, neuvedl takové skutkové okolnosti, které by tvrzenou zápůjčku nezaměnitelně odlišily od jiných majetkových plnění mezi účastníky. Nebylo určeno datum poskytnutí peněz, způsob jejich předání, účel, vztah k částce uvedené v listině ze dne 21. 7. 2021 ani to, zda šlo o jedno plnění nebo souhrn několika plnění. Zprávy nemohly nahradit chybějící skutkové vymezení žalobou uplatněného nároku.72. E-mailovou komunikaci bylo navíc třeba hodnotit v jejím celkovém kontextu podle § 555 a § 556 o. z. Je z ní zřejmé, že účastníci a jejich zástupci jednali o možném smírném řešení celého majetkového sporu. Žalovaný opakovaně podmiňoval zaplacení podpisem dohody o narovnání a úplném vypořádání a jeho právní zástupce výslovně sděloval, že žalovaný dluh ve výši 7 000 EUR neuznává. Návrh dohody o narovnání žalobkyně nepřijala a k jejímu uzavření nedošlo. Nabídku plnění učiněnou za účelem smírného ukončení sporu nelze bez dalšího považovat za uznání původního dluhu. Zvláště to platí tehdy, jestliže je nabídka spojena s uzavřením dohody o narovnání, jejímž účelem je nahradit mezi stranami sporná nebo pochybná práva novým závazkem. Samotná ochota žalovaného zaplatit určitou částku za podmínky celkového ukončení majetkového sporu neprokazuje existenci žalobkyní tvrzené zápůjčky.73. Návrh dohody o uznání dluhu vypracovaný žalobkyní žalovaný nepřijal. Návrh dohody o narovnání vypracovaný zástupcem žalovaného zase nepřijala žalobkyně. Žádná z těchto listin proto nevyvolala zamýšlené právní účinky. Z pouhé výměny návrhů a jednání o jejich obsahu nelze dovodit existenci dlužního závazku ani jeho uznání.74. Soud tak věc uzavřel tak, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení o skutkových předpokladech vzniku nároku na vrácení peněžní zápůjčky podle § 2390 a násl. o. z., ani ve vztahu k případnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., když ani přes opakované poučení soudu nespecifikovala, kdy, v jakých částkách a jakým způsobem žalovanému peněžní prostředky poskytla, jaké konkrétní smlouvy byly uzavřeny a co bylo dohodnuto o vrácení peněz. Nebylo možné zjistit ani to, která jednotlivá plnění měla v souhrnu tvořit žalovanou částku 7 000 EUR. Protože nebyl dostatečně vymezen skutek, z něhož měl žalobou uplatněný nárok vzniknout, nebylo možné posoudit ani obranu žalovaného založenou na splnění, započtení, poskytnutí náhradního plnění nebo promlčení ve vztahu ke konkrétní pohledávce. Za této situace soud žalobu na zaplacení částky 7 000 EUR jako nedůvodnou zamítl. Nebylo již třeba zabývat se tím, zda je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť předpokladem posouzení promlčení je zjištění, že konkrétní právo vzniklo.75. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Výše náhrady byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, a sestává z mimosmluvní odměny za jednotlivé úkony právní služby a z paušální náhrady hotových výdajů.76. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení rovněž za opakovaná nahlížení jeho právního zástupce do soudního spisu. Podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu je úkonem právní služby prostudování spisu při skončení vyšetřování, jakož i prostudování spisu před podáním opravného prostředku nebo jiného návrhu ve věci samé, a to za každé započaté dvě hodiny, soud postupoval podle tohoto ustanovení analogicky podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Při rozhodování o náhradě nákladů posuzoval soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. skutečnou potřebnost a účelnost vykázaných úkonů. Opakovaná nahlížení do spisu soud nepovažoval za nadbytečná ani za pouhé opakování již provedené přípravy zastoupení. Žalobkyně v průběhu řízení činila značné množství dalších podání, postupně doplňovala svá skutková tvrzení, měnila či rozšiřovala vymezení uplatňovaných nároků a předkládala další rozsáhlé listinné důkazy. Mezi jednotlivými nahlíženími tak docházelo k podstatnému rozšíření obsahu soudního spisu. Právní zástupce žalovaného proto nemohl při přípravě dalších procesních úkonů vycházet pouze ze stavu spisu, s nímž se seznámil při převzetí zastoupení nebo při předchozím nahlížení. Žalobkyně předkládala mimo jiné bankovní výpisy, doklady o platbách, listiny týkající se výdajů účastníků, rozsáhlou e-mailovou komunikaci a další dokumenty, které měly souviset se žalovanou částkou. Řada listin byla vyhotovena v německém jazyce bez překladu do českého jazyka. Část e-mailové komunikace byla předložena v hůře čitelné podobě a bez jednoznačného označení vztahu jednotlivých zpráv k žalobou uplatněnému nároku. Seznámení se s takto postupně doplňovaným obsahem spisu vyžadovalo podrobnější studium jednotlivých listin. Za těchto okolností nebylo možné po právním zástupci žalovaného spravedlivě požadovat, aby se spokojil pouze s jednorázovým prostudováním spisu při převzetí zastoupení. Průběžné seznamování se s nově založenými podáními a přílohami bylo na místě pro přípravu procesní obrany žalovaného a vztahovalo se k jednotlivým fázím sporu.77. Při stanovení náhrady nákladů právního zastoupení vycházel soud z tarifní hodnoty představované žalobou uplatněným peněžitým plněním ve výši 7 000 EUR. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby. Soud proto částku 7 000 EUR přepočetl na českou měnu podle kurzu České národní banky platného v den započetí každého jednotlivého úkonu právní služby. Tarifní hodnota byla určena samostatně ke každému úkonu, nikoli jednotně ke dni podání žaloby nebo ke dni rozhodnutí. Z takto určených tarifních hodnot soud stanovil mimosmluvní odměnu za jednotlivé úkony podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu.78. Konkrétně náklady sestávají z částky 7 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu dne 8. 12. 2025, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,27 Kč za 1 EUR činila 169 890 Kč; z částky 15 800 Kč, tedy dvakrát 7 900 Kč, za nahlížení do spisu podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu dne 9. 12. 2025 v rozsahu překračujícím dvě hodiny, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,285 Kč za 1 EUR činila 169 995 Kč; z částky 7 940 Kč za účast při jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 17. 12. 2025, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,355 Kč za 1 EUR činila 170 485 Kč; z částky 7 900 Kč za nahlížení do spisu podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu dne 15. 1. 2026, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,275 Kč za 1 EUR činila 169 925 Kč; z částky 7 900 Kč za sepsání právního rozboru věci podle § 11 odst. 1 písm. h) advokátního tarifu dne 16. 1. 2026, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,285 Kč za 1 EUR činila 169 995 Kč; z částky 7 940 Kč za nahlížení do spisu podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu dne 10. 3. 2026, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,380 Kč za 1 EUR činila 170 660 Kč; z částky 15 800 Kč, tedy dvakrát 7 900 Kč, za nahlížení do spisu podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu dne 10. 9. 2026 v rozsahu překračujícím dvě hodiny, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,250 Kč za 1 EUR činila 169 750 Kč; a z částky 7 940 Kč za účast při jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 16. 9. 2026, kdy tarifní hodnota při kurzu 24,315 Kč za 1 EUR činila 170 205 Kč. K uvedené odměně soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů za deset úkonů právní služby po 450 Kč, celkem 4 500 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Podle tohoto ustanovení činí paušální náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné 450 Kč za jeden úkon právní služby. Celková náhrada nákladů řízení tak činí 83 620 Kč (79 120 Kč + 4 500 Kč). Žalobkyně je povinna náhradu zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.