Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 213 000 Kč. Společně s úvěrovou smlouvou byla uzavřena i dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr částečně použit na úhradu dluhů žalovaného u jiného smluvního vztahu a zbývající částka ve výši 90 150 Kč byla vyplacena žalovanému. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 66,38 % ročně splácet v 60 splátkách po 12 267 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou č. 7, splatnou dne 17. 9. 2025, byl úvěr ke dni 23. 11. 2025 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 25. 11. 2025 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 239 935,46 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, kterou žalobkyně požaduje v kapitalizované výši pouze od 25. 11. 2025 do data vyhotovení žaloby ve výši 33 591,60 Kč, úroku ve výši 66,38 % ročně z částky 209 655,94 Kč od 25. 11. 2025 do 16. 12. 2025 a ve výši 11,5 % ročně z částky 209 655,94 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 883 224 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 25. 11. 2025 do zaplacení.2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení týkající se procesu uzavření smlouvy se žalovaným i zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne 28. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru, dohody o konsolidaci, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 213 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 66,38 % ročně v 60 splátkách po 12 267 Kč měsíčně, splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru, pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Z dohody o konsolidaci bylo zjištěno, že předmětný úvěr bude přednostně použit na úhradu pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 122 850 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zpráv , právnická osoba, ., a , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že dne 17. 2. 2025 byla na bankovní účet žalobkyně vyplacena částka 122 850 Kč a na bankovní účet žalovaného částka 90 150 Kč. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil šest splátek v celkové výši 78 000 Kč, žádné další platby již nejsou evidovány. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2026 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh uhradil jakoukoli další částku.4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.5. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 16. 2. 2025, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 16. 2. 2025 bylo zjištěno, že podle stanovení bodů u jednotlivých sledovaných hodnot se žalovaný jeví jako klient s vyšším rizikem nesplácení úvěru, kdy je žádost o úvěr výrazněji limitována výší vyplacené částky, případně zamítána. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne 16. 2. 2025 žalovaný uvedl výdaje na svou osobu (životní minimum) 4 860 Kč, splátky jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 3 981 Kč, výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 8 016 Kč a ostatní výdaje ve výši 600 Kč. Žádné jiné výdaje žalovaný neuváděl. Celková výše takto uvedených výdajů činila 17 457 Kč, volné zdroje 27 182 Kč. Příjmy byly uvedeny v celkové výši 45 639 Kč. Výdělky žalovaného byly doloženy potvrzeními o příchozích úhradách na účet žalovaného. Z nich bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v listopadu 2024 činil 59 866 Kč, v prosinci 2024 činil 50 555 Kč, v lednu 2025 činil 38 349 Kč a v únoru 2025 činil 48 013 Kč. K ověření výdajů žalovaného nebyly žádné doklady předloženy.6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré osobní výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení činily pouhých 13 500 Kč měsíčně, když nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalovanému na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za dopravu, telefon, internet). Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr nejméně jeden souběžný úvěrový vztah, kdy splátky činily téměř 4 000 Kč měsíčně a zřejmě právě na úhradu tohoto úvěru byl částečně použit nově čerpaný úvěr. Za tohoto stavu je zřejmé, že údaje o výdajích žalovaného byly zjišťovány pouze formálně a skutečná finanční situace žalovaného nebyla žádným způsobem ověřována. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 213 000 Kč, uhradil pouze 78 000 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku tudíž trvalo bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve výši 135 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o jeho poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.