Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 8. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy také předpis splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky a dle předpisu splátek se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 761 Kč, plus se zavázal zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Takto měl zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 8. 4. 2025. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, porušil tím své závazky. Poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 9. 2. 2024 ve výši 1 992 Kč. Následujícím dnem po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 825 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 507,14 Kč. Na tyto dílčí dlužné částky žalovaný nic nezaplatil. Neuhrazená jistiny se od 9. 4. 2025 dále úročila úrokovou sazbou 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a dále právo na úhradu smluvní pokuty 7 500 Kč. Žalobkyně, na kterou přešlo právo pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 s účinností k témuž dni, žalované písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která bylo žalovanému odeslána doporučeně dne 9. 3. 2026. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že její právní předchůdkyně však s žalovaný uzavřela ještě jednu smlouvu o úvěru, a to již dne 16. 11. 2023 pod č. , hodnota, . Na základě této smlouvy mu poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč měsíčně s tím, že za sjednanou dobu poskytnutí úvěru – úvěr měl být splacen do 16. 1. 2025, měl žalovaný zaplatit úrok v pevné výši 507 Kč plus dále paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru, konkrétně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ani tyto sjednané splátky žalovaný neplatil řádně, poslední splátku uhradil 7. 2. 2024 ve výši 1 400 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vznikl právo na uhrazení celé zbývající částky marným uplynutím lhůty pro úhradu další řádné splátky. Z titulu této smlouvy žalovaný dluží na jistině úvěru 7 237,13 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 268,01 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 384 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 989,15 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 285,71 Kč. S ohledem na porušení smlouvy ze strany žalovaného se počínaje dnem 17. 1. 2025 úročí úrokovou sazbou 8 % ročně. Žalobkyně, na kterou i tato pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 s účinností k témuž dni, po žalovaném požaduje také úroky z prodlení a smluvní pokutu, v tomto případě ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván písemně i k úhradě této části celkového dluhu. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se žalobkyně dostavila, odkázala na žalobu v celém rozsahu. K listinám, které byly doručeny soudu již spolu se žalobou, založila při jednání ještě žádost o úvěr, výplatní pásky žalovaného, jeho pracovní smlouvu a čestné prohlášení s tím, že jde o důkazy prokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před tím, než s ním úvěrové smlouvy uzavřela a než mu peněžní prostředky poskytla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani nenavrhl, ani do spisu nezaložil žádné důkazy.3. Z listin, které žalobkyně do spisu založila, konkrétně ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne 10. 12. 2025 a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že na žalobkyni přešly obě pohledávky původního věřitele za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno.4. Za smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2024 a smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně smlouvy o úvěrech uzavřel. V prvním případě se jednalo o poskytnutí částky 15 000 Kč, kdy spolu se všemi sjednanými poplatky (pro případ řádného splácení) se žalovaný zavázal splatit celkem 27 888 Kč v měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V druhém případě se jednalo o poskytnutí částky 10 000 Kč, kdy spolu se všemi sjednanými poplatky (pro případ řádného splácení) se žalovaný zavázal splatit celkem 18 592 Kč v měsíčních splátkách po 1 328 Kč. V obou případech se smluv vyplývá (žalovaný svým podpisem stvrdil), že při uzavření smlouvy a jejím podpisu žalovaný tvrzené finanční prostředky skutečně převzal. V obou případech byly také mezi účastníky smlouvy sjednány sankce pro případ porušení smluvních povinností (úroky a smluvní pokuty).5. Z transakčních historií smluv soud zjistil, že na úvěr ze smlouvy č. , hodnota, žalovaný v hotovosti dne 9. 2. 2024 zaplatil částky 1 992 Kč, na úvěr ze smlouvy č. , hodnota, žalovaný v hotovosti zaplatil dne 17. 11. 2023 částku 1 328 Kč, dne 16. 12. 2023 částku 1 300 Kč, dne 12. 1. 2024 částku 1 400 Kč a dne 7. 2. 2024 částku 1 400 Kč.6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z 9. 3. 2026 adresovaných žalovanému soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného z titulu obou smluv k zaplacení celkové částky ve výši 58 222,50 Kč, a to nejpozději do 24. 3. 2026.7. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 8. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný do předepsaného formuláře o svých osobních a majetkových poměrech vyplnil, že je zaměstnaný s příjmem 23 420 Kč, což jsou také jeho jediné měsíční příjmy. Za bydlení a energie vynakládá 3 500 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo a jiné osobní náklady vynakládá 4 900 Kč měsíčně, ze mzdy je mu sráženo 7 042 Kč měsíčně, splácí další půjčky ve výši 3 328 Kč měsíčně. Celkem tak má výdaje měsíčně 18 770 Kč. Bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, má střední vzdělání. V závěru žalovaný ještě doplnil, že finanční závazky má vůči společnosti , Anonymizováno, a vůči společnosti , Anonymizováno8. Z výplatních pásek žalovaného (za říjen až prosinec 2023) soud zjistil, že zaměstnavatel žalovanému po provedení splátek poukazuje k výplatě žalovanému cca 16 000 Kč měsíčně (16 052 Kč, 16 775 Kč a16 306 Kč).9. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 22. 8. 2023 mezi žalovaným jako zaměstnancem a společností , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem soud zjistil, že touto smlouvou byl sjednán mezi stranami pracovní poměr žalovaného na dobu určitou do 31. 8. 2024 se zkušební dobou v délce 3 měsíců a dnem nástupu do práce 22. 8. 2023.10. Z čestných prohlášení o typu bydlení a sdílení domácnosti ze dne 15. 11. 2023 a ze dne 8. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný v obou případech v prohlášení uvedl, že bydlí v nemovitost ve vlastnictví blízké osoby, konkrétně jako syn, kdy na náklady spojené s energiemi a bydlením přispívá částkou 3 500 Kč měsíčně.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).14. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvy, kdy před poskytnutím peněžních prostředků se zabývala úvěruschopností žalovaného. Nicméně informace, které v této souvislosti zjistila, nevyhodnotila přiléhavě a s péčí řádného hospodáře. Žalovaný sice prokázal, že je zaměstnaný (i když jen na dobu určitou), ale již z výplatních pásek a samotného tvrzení žalovaného jasně vyplývalo, že po srážkách, které mu z výplaty provádí jeho zaměstnavatel, je mu vyplácena pouze částka kolem 16 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl v době vyřizování obou úvěrů další finanční závazky vůči dalším nebankovním společnostem, a to v poměrně vysoké výši. Pokud žalobkyně v řízení poukázala na výši jednotlivých úvěrů, tedy na částky 10 000 Kč a 15 000 Kč, i kdyby soud „přehlédl“, respektive odhlédl od toho, že jen několik málo měsíců po prvním úvěru, původní věřitel poskytl žalovanému i úvěr druhý, pak nelze nepřihlédnout k tomu, že žalovaný se smlouvami nezavázal k úhradě celkem pouze částky 25 000 Kč, ale zavázal se k zaplacení částky celkem 46 480 Kč při splátkách měsíčně 4 017 Kč jen pro tuto společnost. Soud závěr o schopnosti žalovaného oba úvěry řádně a včas splácet vyhodnotil jako neodpovídající realitě, kterou navíc původní věřitel i sám zjistil. A proto na obě smlouvy je třeba nadále hledět jako na neplatné. V takovém případě však nelze z titulu smluv o úvěrech přiznat jakékoli plnění.15. Soud na tomto místě ještě uvádí, že i kdyby platební možnosti a schopnosti žalovaného byly v době uzavření smluv jiné, a žalovaný byl úvěruschopný, je otázkou nakolik by obě smlouvy obstály, co se týče platnosti všech smluvních ujednání (výše různých poplatků a úhrad za poskytnutí úvěru, za uzavření smlouvy, za administrativní činnost, za vyhodnocení úvěrového případu, za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště žalovaného – mimochodem úhrada za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě bydliště byla sjednána v obou smlouvách souběžně) včetně výše domluvených sankcí, z hlediska dobrých mravů při posuzování jejich přiměřenosti. Těmito úvahami se však již soud konkrétně nezabýval s ohledem na závěr o neplatnosti smluv jako takových již z jiného důvodu.16. Z titulu smluv o úvěrech tedy žalobkyni nemohlo být přiznáno ničeho. V řízení ale bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč od žalobkyně získal. A nebylo prokázáno, že by žalobkyni, případně její právní předchůdkyni vrátil víc jak v prvním případě 1 992 Kč, ve druhém 5 428 Kč.17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Soud tedy dospěl zároveň k závěru, že o zbývající částky – v první případě o 13 008 Kč, ve druhém o 4 572 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) obohatil, a proto mu uložil povinnost obě tyto částky žalobkyni, na kterou přešlo platně právo pohledávek za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, zaplatit. Protože se žalovaný s úhradou peněžitého plnění dostal bezesporu do prodlení, uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni také zákonné úroky z prodlení z dlužných částek ve smyslu § 1970 o.z., když tyto úroky žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)20. Ve zbytku však soud žalobu žalobkyně zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu za situace, kdy ve sporu úspěšnější byl žalovaný, avšak tento nárok na náhradu nákladů v řízení neuplatnil, a ani ze spisu nevyplynulo, že by mu v souvislosti s řízením nějaké náklady vznikly.