Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 2 753 Kč, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou byla uzavřena dne 5. 6. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 20 000 Kč s úrokem 40 % měsíčně, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Povinností žalované bylo každý měsíc pravidelně platit úrok z poskytnutého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním. Ke dni podání žaloby neuhradila žalovaná žalobkyni nic.2. Žalobkyně po žalované nárokuje částku 20 000 Kč jakožto poskytnutou a nevrácenou jistinu, částku 8 000 Kč, představující smluvní úrok z jistiny a částku 2 753 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 1. dne prodlení do dne 31. 10. 2025, kdy byla odeslána žalované předžalobní výzva.3. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky), na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a doba splatnosti úvěru. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, poté byl žalovaná povinna obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucí z uzavření smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaná majitelem jí uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byla žalovaná povinna uvést informace o své platební kartě. Dále si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu a žádala po žalované doložení příjmu (úvěruschopnost). Žalovaná následně odeslala návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „podpis“. Právní předchůdkyně žalobkyně s návrhem souhlasila a svůj souhlas sdělila žalované prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy.4. Na základě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k postoupení pohledávek a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.5. Soudem bylo na den 21. 8. 2026 nařízeno ústní jednání, ke kterému se předem omluvila žalobkyně spolu se svým zástupcem. Žalovaná se k jednání nedostavila, předem se neomluvila, ačkoliv byla řádně k tomuto jednání předvolána, k žalobě se nevyjádřila. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků.6. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaná. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované.7. Z uvedené písemnosti, označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedené platbě a ze Všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované na účet celkem částku 20 000 Kč (2 x 10 000 Kč; dne 28. 5. 2024 a 6. 5. 2024).8. Z výzvy k úhradě ze dne 5. 10. 2024 soud zjistil, že věřitelka vyhotovila výzvu, v jejímž textu vyzvala žalovanou upozornila na zesplatnění zápůjčky a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 57 831 Kč.9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2025 a ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejích příloh a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou související s předmětnou smlouvou na žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 29. 10. 2025 soud zjistil, že věřitelka vyhotovila výzvu, v jejímž textu vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 73 167 Kč nejpozději do 3 dnů.11. Soud v daném případě neměl za prokázané, že by se žalovaná seznámila s obsahem písemnosti označené jako smlouva o úvěru, natož že by projevila vůli být obsahem této písemnosti vázána. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovanou jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaná osobně aktivně učinila úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil například zobrazením jejího jména, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaná popsaným způsobem podepsala, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že původní věřitelka případně ověřovala totožnost žalované, nevypovídá nic o tom, zda sama žalovaná projevila vůli uzavřít s touto společností smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaná hodlala řídit.12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jako původní věřitelka poskytla ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byla žalovaná, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná nesplatila nic.Částka 20 000 Kč proto představuje částku, ohledně níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy přijala plnění bez právního důvodu, aniž by toto plnění žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vrátila zpět.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“14. Podle § 2993 věty první o. z., „plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná získal na úkor původní věřitelky majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byla žalovaná povinna vrátit uvedené společnosti vše, tedy toto plnění, když poskytnuté částky 20 000 Kč žalovaná nevrátila nic, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Uvedená pohledávka byla podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna podle § 1882 odst. 1 o. z.16. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala nebo jinak projevila vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalované platit úroky a smluvní pokutu.17. Nad rámec je vhodné poznamenat, že i v případě, pokud by mezi původní věřitelkou a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by uvedená společnost před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně takové skutečnosti ani netvrdila. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaná byla povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroku.18. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná z 30, 07 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného), náklady při úspěchu 100 % by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 404 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, účinné ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”). Z tarifní hodnoty ve výši 35 083 ,28 Kč a sestávají náklady právního zastoupení z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku, celkem 4 442 Kč. Žalobkyně měla ale úspěch jen částečný (30,07 %) a tomuto poměru odpovídá částka 930,97 Kč.