210 C 65/2026-58 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 119 833,36 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru, poskytnutého žalobkyní žalovanému formou smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2025. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, s tím, že 1. splátka je splatná ke dni 5. 3. 2025, konec kreditového rámce měl nastat 28. 7. 2026.2. Žalovaný úvěr vyčerpal ve výši celkem 49 910 Kč, kdy mu byly prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně ve dnech 3. 2. 2025 až 24. 3. 2025 zaslány různě vysoké částky, žalobkyni však úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným je tvořena jistinou ve výši 49 854,85 Kč, smluvním úrokem ve výši 60 350,20 Kč, poplatkem za vyplacení tranši úvěru ve výši 959,57 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 98,82 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 2 673,63 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného od 2. 5. 2025 do 31. 7. 2025. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, a vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází vedených společností , Anonymizováno, , která spravuje a provozuje registr bankovních a nebankovních klientských informací, dále prostřednictvím insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného – z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně po posouzení shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.3. Soud věc projednal při jednání dne 29. 5. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 51). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 3. 5. 2026 (č. l. 45). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Z předložené smlouvy ze dne 3. 2. 2025 o , Anonymizováno, , Anonymizováno, úvěru a Všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností čerpat až do výše 50 100 Kč s postupným čerpáním. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s roční úrokovou sazbou nákladů ve výši 1998,34 % a úrokovou sazbou ve výši 1,016 % denně (což v přepočtu znamená, že se jedná o úrok ve výši 370,84 % ročně), přičemž první splátka byla splatná dne 3. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 7. 2026. Z potvrzení o platbách žalobkyně na účet žalovaného bylo prokázáno, že žallobkyně odeslala žalovanému na účet částku v součtu ve výši 49 854,85 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách , Anonymizováno, V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků žalovanému byla prokázána bankovním výpisem žalobkyně. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit poplatky, jak shora žalobkyně uvádí. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.5. Z e-mailu soud vzal za prokázané, že uvedeným e-mailem žalobkyně žalovanému s okamžitou platností vypověděla smlouvu o půjčce.6. Z výzvy k úhradě ze dne 2. 11. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 23) soud zjistil, že uvedeným dopisem advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 121 122,38 Kč do 3 dnů.7. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, není patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro , jméno FO, .8. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl9. Soud po provedeném dokazování nemohl vzít za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako „smlouva o , Anonymizováno, , Anonymizováno, úvěru“, že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalovaného na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost.10. I pokud by však bylo zjištěno, že žalovaný aktivně učinil úkon (mimo písemnost), který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě slova „Klient“, je třeba zdůraznit, že ani v této situaci by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla ve prospěch bankovního účtu, s nímž měl v té době právo nakládat jen žalovaný, peněžní prostředky ve výši 49 854,85 Kč. Dopisem odeslaným dne 2. 11. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“13. Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 46 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni vše, co mu žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 46 000 Kč proto soud žalobě vyhověl. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce