Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení + částky 7 083,28 Kč, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena dne 24. 3. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Ke dni podání žaloby neuhradil žalovaný žalobkyni nic.2. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ), na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a doba splatnosti úvěru. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucí z uzavření smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě. Daným postupem žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, která mu byla následně vrácena. Dále si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu a žádala po žalovaném doložení příjmu (úvěruschopnost). Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „podpis“. Právní předchůdkyně žalobkyně s návrhem souhlasila a svůj souhlas sdělila žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. Na základě smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, došlo dne 3. 11. 2025 k postoupení pohledávek a následně dne 4. 11. 2025 byla pohledávka za žalovaným ze společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, postoupena na žalobkyni.3. Soudem bylo na den 19. 8. 2026 nařízeno ústní jednání, ke kterému se předem omluvila žalobkyně spolu se svým právním zástupcem. Žalovaný se k jednání nedostavil, předem se neomluvil, ačkoliv byl řádně k tomuto jednání předvolán, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků.4. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni společnost Viva , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného. Předmětem smlouvy bylo 20 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně, RPSN 5496 %.5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , poukázala žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč.6. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 7. 2024 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému předčasné zesplatnění úvěru z důvodu porušování smluvních povinností ze strany žalovaného.7. Z Oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno oznámení žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předžalobnímu plnění dne 6. 2. 2026 se lhůtou k plnění 3 dny.9. Soud v daném případě neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako smlouva o úvěru, natož že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil například zobrazením jeho jména, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít s touto společností smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, poskytla ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nesplatil nic. Uvedená částka proto představuje částku, ohledně níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy přijal plnění bez právního důvodu, aniž by toto plnění žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vrátil zpět.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“12. Podle § 2993 věty první o. z., „plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“13. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Uvedená pohledávka společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, vůči žalovanému byla podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn podle § 1882 odst. 1 o. z. Soud neshledal důvod co do výše 20 000 Kč žalobě nevyhovět.14. Žalovaný byl dne 6. 2. 2026 vyzván k plnění do 3 dnů, nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 10. 2. 2026 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 720 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.15. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit úroky.16. Rovněž v případě, pokud by mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by uvedená společnost před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně takové skutečnosti ani netvrdila. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroku.17. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení (v rozsahu 14,02 %) v částce 434,06Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 404 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 x 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.19. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za situace, kdy ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, nýbrž soud považoval za nutné ve věci nařídit jednání, bylo rozhodnuto podle z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.