Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 542 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně, a žalobkyní jako postupníkem. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 10 000 Kč se splatností dne 30. 9. 2025. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Žalobkyně se domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 542 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit nárok v rozsahu jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila k výzvě soudu ohledně rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2025, potvrzení o provedené platbě, zprávy , právnická osoba, . ze dne 3. 6. 2026, smlouvy o postoupení pohledávek a soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 3. 6. 2026 soud dále zjistil, že žalovaná byla jedinou majitelkou a disponentkou účtu č. , č. účtu, a že dne 24. 4. 2025 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč poukázaná právní předchůdkyní žalobkyně. Bylo tak prokázáno, že žalované byly peněžní prostředky skutečně poskytnuty. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalované před podáním žaloby zaslala předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Tato výzva však nebyla přes výzvu soudu doložena.4. Soud posoudil právní vztah účastnic jako vztah ze spotřebitelského úvěru. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.6. Žalobkyně nepředložila žádné podklady dokládající posouzení úvěruschopnosti žalované. Nebyly doloženy údaje o příjmech, výdajích, dalších závazcích ani výsledky lustrací v příslušných registrech. Nebylo tak prokázáno, z jakých konkrétních údajů právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, jak tyto údaje vyhodnotila a zda měla dostatečný skutkový podklad pro závěr, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Soud proto uzavřel, že řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru prokázáno nebylo.7. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že smlouva o úvěru je pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalované však byla prokazatelně poskytnuta částka 10 000 Kč, která byla dne 24. 4. 2025 připsána na její účet. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku vrátila. Na její straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč představující plnění z neplatné smlouvy. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 4 542 Kč, soud žalobu zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy nelze přiznat nárok vyplývající z neplatného právního jednání.9. Splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení je dána výzvou věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k plnění, tuto výzvu však přes výzvu soudu nepředložila, a její doručení žalované proto nebylo prokázáno. Nejpozději doručením žaloby dne 2. 6. 2026 byla žalovaná seznámena s uplatněným nárokem a vyzvána k jeho splnění. Do prodlení se tak dostala dne 3. 6. 2026. Od tohoto dne vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni však nebyla splněna podmínka podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila předžalobní výzvu k plnění ani nedoložila její zaslání žalované nejméně 7 dnů před podáním žaloby. Soud neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 142a odst. 2 občanského soudního řádu. Žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.