12 C 6/2022-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 340 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 20. 10. 2007. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal půjčku řádně a včas splácet v 40 pravidelných týdenních splátkách ve výši 246 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 7. 2008. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a půjčku zesplatnil. Pohledávka byla dne 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí 7 340 Kč s příslušenstvím, z toho na jistině 4 475,61 Kč a na souhrnném poplatku 2 864,39 Kč; přes výzvy žalovaný toto neuhradil. 2. Žalovaný se k věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“), a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaný byl vyzván usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2021, aby se k navrženému postupu vyjádřil; žalovaný se nevyjádřil, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 10. 2007, sjednané mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se podává, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku řádně a včas splácet v 40 pravidelných týdenních splátkách ve výši 246 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den po uzavření smlouvy. Celková dlužná částka činila 9 840 Kč a sestávala se z jistiny 6 000 Kč a souhrnného poplatku 3 840 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 se podává, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena právním předchůdcem na žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení předmětné pohledávky. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 8. Z příloh žaloby, jakož i z tvrzení žalobkyně, jimž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 20. 10. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč; poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč, a to ve 40 pravidelných týdenních splátkách ve výši 246 Kč. Celková dlužná částka činila 9 840 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 2 500 Kč. V neposlední řadě má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění. <i>9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>10. Podle § 657 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.</i> <i>12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.</i> <i>14. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.</i> <i>15. Podle § 56 odst. 1, 2 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).</i> 16. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití § 3028 odst. 3 o. z. jako smlouvu o půjčce podle § 657 an. obč. zák. Současně vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě také aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 17. Na základě shora uvedeného soud shledal, že mezi účastníky sice došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., sjednaný souhrnný poplatek byl však ve smlouvě sjednán neplatně. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč přenechal a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit předmět půjčky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč. Pojem souhrnný poplatek není ve smlouvě nijak blíže specifikován, definován; není zřejmé, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně obsahuje, za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy, jako je tomu v daném případě, poskytuje žalobkyně, resp. její právní předchůdce, obdobné půjčky opakované za účelem dosažení zisku a ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna, nelze ujednání o souhrnném poplatku hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 18. Soud tak při posuzování povahy souhrnného poplatku vycházel ze shora citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době uzavření smlouvy maximálně 13,61 % ročně a v daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá cca 122,15 % z poskytnuté jistiny, což podstatně (téměř devítinásobně) přesahovalo horní hranici obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku je tak absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto shledat neplatným jen tu část ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje. 19. Je třeba také zdůraznit, že s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť i jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Ujednání o souhrnném poplatku tak soud hodnotil jako pro spotřebitele klamavé, a proto na něj nedopadá omezení přezkumu požadavku zachování dobré víry při uzavírání spotřebitelských smluv ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák. 20. V dané věci byl tedy úrok smluven neplatně a plnění žalovaného je třeba považovat za určené na splacení jistiny. Proto soud žalobkyni přiznal částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy, tj. 3 500 Kč (6 000 Kč – 2 500 Kč) a dále úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., jehož výše vychází z § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění ú