11 C 286/2022-22 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 520 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 7. 2021. Žalobkyně uvedla, že dne 27. 7. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 17. 8. 2021. Žalovaný ale své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení, kdy požaduje za odeslané upomínky celkem 2 500 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce byla v případě prodlení dlužníka sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní pokutu z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč ve výši 0,1% denně za období od 18. 8. 2021 do 29. 8. 2022. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce, VOP, výpisu z účtu, upomínek má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce ze dne 27. 7. 2021, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a uhradit dojednaný poplatek ve výši 5 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 17. 8. 202. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen uhradit za vyhotovení a zaslání každé písemné upomínky 500 Kč. S ohledem na to, že žalovaný nehradil řádně a včas bylo mu žalobkyní zasláno 5 upomínek. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného s plněním závazku, když žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty z částky 20 000 Kč ve výši 0,1% denně za období od 18. 8. 2021 do 29. 8. 2022 ve výši 7 520 Kč. 4. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 5. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil a dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a soud tedy nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. a poučit ji o povinnosti označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (v platném znění), občanského zákoníku (dále jen OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 86 odst. 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěryschopnost žalovaného, je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 OZ). 16. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně dle ustanovení § 2993, věty první, OZ nárok na vrácení peněžité částky představující jistinu úvěru. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný na tuto pohledávku nic neuhradil. Žalovanému tak zbývá uhradit na jistinu částku 20 000 Kč. Soud tedy žalobě co do částky 20 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 17. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 OZ úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb.. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch 57,11%, soud jí tedy přiznal 14,22 % nákladů řízení ve výši 440,96 Kč, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 301 Kč, odměny advokáta podle §14b odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu.