4 C 18/2023-50 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 45 193,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20.7.2018 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla finanční prostředky ve výši 58 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit poskytnuté finanční prostředky v měsíčních splátkách spolu se smluvenými úroky ve výši 9,9% ročně. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím bankovních registrů, nebankovních registrů, dalších registrů, příjmu žalované, obratu na běžném účtu žalované, výdajů žalované, výdajů žalované na splátky úvěrů, pojištění úvěru a finanční rezervy žalované. Žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmu žalované 48 295 Kč a z výdajů 33 328 Kč. Žalovaná uvedla průměrný příjem 37 000 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr dne 12.10.2022 zesplatnila. Dlužná částka k 23.11.2022 činila 52 884,31 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy žalobkyní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20.7.2018 a splátkového kalendáře a historického výpisu soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnou žalované částku 58 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s úrokem, byla sjednána úroková sazba 9,9% ročně, ve splátkách po 1 083 Kč. Z dokladu o čerpání soud zjistil, že částka byla žalované připsána na účet dne 20.7.2018. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr, pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátek. (čl. 8 a 9.1 podmínek). Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 24.8.2022 soud zjistil, že dne 12.10.2022 nastala splatnost celé pohledávky. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 11. 2022 s dodejkou soud zjistil, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že za zpracování žádosti o úvěr žalobkyně účtovala 490 Kč. Za zaslání první upomínky 250 Kč a za zaslání druhé upomínky 500 Kč. 4. Z výpisu z účtu soud zjistil doložení příjmů žalované za období od února do července 2018. Z něho vyplynulo, že mimo částku 9 000 Kč na domácnost od [jméno] [příjmení], byla připsána od února do června vždy částka od [právnická osoba] v různé výši. V červenci přišla žalované platba ve výši 20 000 Kč od [právnická osoba] 5. Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 20.7.2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jí nebyla přiznána invalidita, není v pracovní neschopnosti a s žádným zdravotním problémem se neléčí déle, než 45 dnů. Z pojistných podmínek soud zjistil, že žalovaná byla pojištěna pro schopnost splácet. Z printscreen obrazovky výpisu registrů soud zjistil, že žalovaná v době sjednání úvěru měla úvěr se zbývající jistinou 214 396 Kč a splátkou 2 831 Kč a zároveň měla kreditní kartu s úvěrovým rámcem 127 000 Kč, vyčerpanou jistinou na 124 879 Kč. Dále mimo žalobkyni měla splátku 8 000 Kč, další 1 906 Kč a další 12 896 Kč. Žádné splátky neměla po splatnosti. Z kopie občanského průkazu soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ve věci. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem byl 37 000 Kč. Výdaje spojené s bydlením uvedla 5 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Celkovou výši hypotečních úvěrů uvedla 1 800 000 Kč, se splátkou 8 000 Kč. Celková výše limitů kreditních karet 120 000 Kč. U žalobkyně měla v době sjednání úvěrů nesplacené jistiny ve výši 220 000 Kč. Z výsledku aplikačního ratingu soud zjistil, že žalobkyně posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 6. Na základě výše uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou spolu dne 20.7.2018 podepsali listinu, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 58 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem 9,9% měsíčně, a to v 72 měsíčních splátkách po 1 083 Kč. V souvislosti se schopností žalované řádně splácet zápůjčku žalobkyně sice učinila některé kroky jako je zjištění příjmů na účtu, informací o existujících dluzích – splatných i nesplatných. Dále žalobkyně zjišťovala výdaje žalované, ale pouze na základě jejích tvrzení. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní s tím, že výzvou vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek do 11.11.2022. Žalovaná od výzvy neuhradila ničeho. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 16. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 18. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo