4 C 48/2023-100 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky na základě skutečnosti, že dne [datum] s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne [datum] v částce 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 64,76 % p. a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 761,00 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění 94 Kč). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze dvě splátky. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI, a také proveden tzv. scoring klienta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (ve znění jejích příloh a dodatku, včetně přihlášky do pojištění a listin nazvaných podpis na dálku a oznámení o schválení úvěru) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou na dálku dne [datum] soud zjistil, že výše úvěru činila 11 000 Kč. Byly sjednány měsíční splátky po 761 Kč na dobu 42 měsíců. Zápůjční úroková sazba činila 64,76 % p. a., a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru, roční procentní sazba nákladů byla ve výši 87,9 %. V části B smlouvy, bodě 6. 1. bylo sjednáno, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, v bodě 6. 2. bylo ujednáno, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Byla sjednána měsíční úhrada za pojištění 94 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil transakci ve výši 11 000 Kč (dne [datum]) na účet žalované č. [bankovní účet]. Soud dále zjistil z listiny nazvané Prohlášení klienta ze dne [datum] mimo jiné, že žalovaná uvedla, že jí uváděné údaje jsou pravdivé a úplné, dále soud zjistil CBS skóre žalované 229, tj. kategorii I značící u žalované vyšší riziko úvěru (z kopie výpisu z registru NRKI). Z kopií účtu žalované soud zjistil její mzdu ve výši 14 586 Kč za měsíc červenec 2021, 8 398 Kč za měsíc srpen 2021. Z listiny nazvané Hodnocení klienta soud zjistil: pravidelný měsíční příjem (i celkový příjem) žalované ze zaměstnání 12 811 Kč, výdaje žalované tvořené životním minimem ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 603 Kč, rezervu tvořenou částkou 5 348 Kč, bydlení u rodičů, zaměstnavatele žalované [právnická osoba], svobodný stav žalované, přičemž oddíl Analýza schopnosti splácet nebyl vyplněn. Z listiny nazvané Karta klienta soud zjistil uhrazení dvou splátek úvěru žalovanou ze stejného dne [datum]: 2 x 761 Kč. Soud zjistil, že žalovaná měla být dvakrát vyzvána k zaplacení úvěru výzvami ze dnů [datum] a [datum], a dalším dopisem ze dne [datum] mělo být žalované oznámeno zesplatnění úvěru s výzvou k zaplacení částky 18 425 Kč (předložená dodejka však byla ze dne [datum]). Z listiny nazvané Předsmluvní formulář a z kopie výpisu z registru [příjmení] nezjistil soud pro rozhodnutí další podstatné informace. 4. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná měla být právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 18 425 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu soud zjistil, že je v něm uvedeno jméno [jméno] [příjmení] jako adresát. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 14. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 16. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona [číslo] výslovně nestanovil. 17. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v