5 C 246/2024-88 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 12. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč, a to převodem na účet dne 5. 12. 2022. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 69,11 % ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, pročež se celý úvěr stal podle smlouvy splatným k 21. 12. 2023. Žalovaný byl podle smlouvy také povinen nahradit žalobkyni náklady na vymáhání dlužné splátky ve výši 200 Kč (celkem , hodnota, dlužných splátek x 200 Kč), smluvní pokutu ve výši 499 Kč, ohledně níž je žalovaný v prodlení se zaplacením delším 30 dnů (2 x 499 Kč), a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 88 855 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 512,14 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení běžících úroků. Žalovaný přes výzvy žalobkyně zbytek dluhu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, rumunským státním příslušníkem, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:6. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s povolením činnosti poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení (prokázáno úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Žalovaný před uzavřením smlouvy podepsal předsmluvní formulář, ve kterém již byly sjednány budoucí parametry smlouvy, a prohlášení klienta, kde uvedl, že byl ze strany žalobkyně se vším seznámen a poskytl žalobkyni pravdivé a úplné údaje o své osobě (prokázáno předsmluvním formulářem a prohlášením klienta). Účastníci pak prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 5. 12. 2022 smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě poskytla žalovanému částku ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v 42 pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 69,11 % ročně. Podle článku 6.2 smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky, přičemž výše těchto nákladů byla dohodnuta na částku 200 Kč. Podle článku 6.5 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení, pokud žalovaný nezaplatí úvěr v den jeho zesplatnění (prokázáno kopií dokladů žalovaného, smlouvou č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, , oznámením o schválení úvěru ze dne 6. 12. 2022 včetně doručenky a dokladem o bezhotovostním převodu).7. Na základě zjištěných skutečností byl žalobkyní stanoven průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 29 813 Kč se seznamem výdajů spočívajících v životním minimu 4 620 Kč a nákladech na bydlení a inkaso ve výši 4 294 Kč. Žádné další výdaje žalovaného nebyly žalovaným uvedeny. Žalovaný prohlásil, že je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, ., je svobodný a nežije ve společné domácnosti s partnerkou či manželkou (prokázáno hodnocením klienta ze dne 25. 3. 2019). Z přiložené historie pohybu na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že od shora uvedené společnosti mu v měsících červenec až listopad 2022 bylo na účet zaslána pět plateb v průměrné výši 28 550 Kč (prokázáno historií pohybu na účtu). K žalovanému nebyly zjištěny žádné záznamy v registru SOLUS a dle NRKI se nacházel ve druhé kategorii ze tří v jeho platební morálce (prokázáno výpisy ze SOLUS a NRKI).8. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zatím na svůj dluh uhradil částku 63 019 Kč v 11 splátkách po 5 729 Kč (prokázáno kalendářem splácení úvěru a přehledem splácení dluhu). Žalobkyně oznámila žalovanému, že opakovaně žalovaného vyzvala k jejich zaplacení dluhu s upozorněním na možné zesplatnění dluhu, přičemž toto zesplatnění mu dopisem ze dne 21. 12. 2023 měla oznámit (prokázáno výzvami ze dne 20. 11. 2023 a 18. 12. 2023 a oznámením ze dne 21. 12. 2023). K zaplacení zbývající dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání upomínky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2024 včetně podacího archu).9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.11. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebit