11 C 142/2025-57 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 81 156,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo , číslo smlouvy, , na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalované částku ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky.2. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 3 500 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 19,99 % ročně, při řádném splácení 18,56 % ročně, a to vždy k 10. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěryschopnost žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a žalobkyně tak využila svého oprávnění a pohledávku prohlásila dne , datum, za okamžitě splatnou. Žalovaná proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni částku 80 393,40 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 763 Kč, částku 4 713,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od , datum, do , datum, , částku ve výši 4 669,45 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne , datum, do , datum, a dále smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 80 393,40 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,75 % p.a. z částky 80 393,40 Kč od , datum, do zaplacení.3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.4. Soud nařídil ve věci jednání, kdy žalobkyni mimo jiné poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání sporných tvrzení, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěryschopnost žalované.5. Žalobkyně ve svém podání ze dne , datum, uvedla, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalované a jako důkazy k prokázání těchto tvrzení označila posouzení úvěryschopnosti klienta ze dne , datum, , potvrzení o příjmu a žádost o úvěr.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:7. Z potvrzení o prověření úvěryschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne , datum, , potvrzení o příjmu, žádosti o úvěr, z listiny nazvané smlouva o úvěru ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, ceníku má soud za prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 100 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, při řádném splácení 18,56 % ročně v 40měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 1 447 Kč.8. Z výpisu z úvěrového účtu, poslední výzvy k úhradě dlužné částky, poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas a žalobkyně tak využila svého oprávnění a pohledávku prohlásila dne , datum, za okamžitě splatnou. Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila celkem částku 53 451,40 Kč.9. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě.10. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.11. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.12. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy smlouva o úvěru je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze posouzení úvěryschopnosti klienta, potvrzení o příjmu a žádost o úvěr. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy