11 C 146/2025-30 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 035 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 4. 5. 2024. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 5. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Dne 5. 5. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o navýšení zápůjčky o 3 300 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalovaného. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 698 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 3. 6. 2024. Žalovaná ale své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná na pohledávku žalobkyně nic neuhradila. Žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení, kdy požaduje za odeslané upomínky celkem 2 000 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce byla v případě prodlení dlužníka sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalované smluvní pokutu z dlužné jistiny ve výši 8 300 Kč ve výši 0,1 % denně za období od 4. 6. 2024 do 5. 6. 2025. Ke dni vyhotovení návrhu se jedná o částku 3 037 Kč.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.3. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce ze dne 4. 5. 2024, dodatku ke smlouvě, VOP, výpisu z účtu, upomínek, zprávy banky má soud za prokázané, že žalobkyně chtěla uzavřít se žalovanou smlouvu o zápůjčce ze dne 4. 5. 2024, na základě, které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Dne 5. 5. 2024 poskytla žalobkyně žalované další finanční prostředky ve výši 3 300 Kč. Žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit a uhradit dojednaný poplatek ve výši 2 698 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 3. 6. 2024. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je povinna uhradit za vyhotovení a zaslání každé písemné upomínky 500 Kč. S ohledem na to, že žalovaná nehradila řádně a včas bylo jí žalobkyní zaslány čtyři upomínky, kdy žalobkyně požaduje uhradit náklady v celkové výši 2 000 Kč. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení žalované s plněním závazku, když žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty z částky 8 300 Kč ve výši 0,1 % denně za období od 4. 6. 2024 do 5. 6. 2025 ve výši 3 037 Kč.4. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.5. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na pohledávku žalobkyně něco dalšího hradila a dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a soud tedy nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. a poučit ji o povinnosti označit důkazy k prokázání těchto tvrzení.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (v platném znění), občanského zákoníku (dále jen OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 86 odst. 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěryschopnost žalované, je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 OZ).16. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně dle ustanovení § 2993, věty první, OZ nárok na vrácení peněžité částky představující jistinu úvěru. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 8 300 Kč. Žalovaná tak má žalobkyni uhradit částku 8 300 Kč. Soud tedy žalobě co do částky 8 300 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.17. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 OZ úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. Pokud jde o prodlení žalované, soud nárok na úroky prodlení žalobkyni přiznal tak, že prodlení žalované nastalo jedenáctý den po odeslání předžalobní výzvy k plnění, kdy tři dny byly soudem počítány na doručení předžalobní výzvy a sedm dnů na dobrovolné plnění žalované.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků v řízení byl téměř stejný, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).