4 C 204/2024-100 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 50 565,6 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 22 408 Kč představující úrok, poplatek za zpracování, a platbu za komfortní a flexibilní splacení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného především na základě údajů, které jí sám poskytl, k ověření došlo pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výpisu z účtu. Dále provedla kontrolu insolvenčního rejstříku. Ke dni , datum, činila dlužná jistina 30 000 Kč a dlužný celkový poplatek 22 408 Kč. Dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění.2. Žalovaný je osobou, která měla v informačním systému základních registrů nahlášenou trvalou adresu na adrese , adresa, do , datum, . Dle sdělení Služby cizinecké policie nemá žalovaný na území České republiky povolen pobyt dle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Ministerstvo vnitra sdělilo, že pobyt žalovaného na území České republiky byl zrušen na žádost cizince. Žalovanému se nepodařilo doručit na žádnou z adres a telefonní číslo , tel. číslo, kontaktní. Soud žalovanému ustanovil opatrovníka jako osobě neznámého pobytu.3. Žalovaný se prostřednictvím jeho opatrovníka vyjádřil k žalobě s tím, že byla nedostatečně zjišťována schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, kdy by žalobkyně nebo právní předchůdkyně měla i nadále disponovat listinami, prostřednictvím kterých majetkovou situaci žalovaného ověřila. Uvedla, že není zřejmé, zda se výzvy k plnění dostaly do dispozice žalovaného. Namítla nepřiměřenou výši úroků sjednaných ve smlouvě. Dále opatrovnice žalovaného uvedla, že žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že řádně zkontrolovala totožnost žalovaného na jeho dokladu totožnosti prostřednictvím fotografie, namítá, že by mělo být jednoznačně prokázáno, že závazek byl sjednán s žalovaným. Uvedla, že mohlo dojít ke zneužití údajů žalovaného, pokud by nebyla fotografie na dokladu totožnosti řádně zkoumána.4. Protože žalovaný je státním příslušníkem Mongolska, zabýval se soud tím, zda jsou příslušné rozhodovat české soudy a kterým právním řádem se řídí právní poměry účastníků. Dospěl přitom k závěru, že podle čl. 36 a 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976, publikované pod č. 106/1978 Sb., jsou příslušné české soudy a právní poměry účastníků se řídí českým právem.5. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 22 408 Kč představující úrok, poplatek za zpracování, a platbu za komfortní a flexibilní splacení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. To vše měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v týdenních splátkách po 1 008 Kč. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal s tím, že v prvním odstavci strany dvě smlouvy je uvedeno, že zákazník stvrzuje, že obdržel celou výši poskytnutého spotřebitelského úvěru. V hlavičce smlouvy je uvedeno jméno, příjmení, adresa a rodné číslo žalovaného (originál smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a smluvní podmínky ). Z originálu zákaznické karty, kde je v ve třech kolonkách uveden vlastnoruční podpis žadatele je uvedeno, že žalovaný předložil dva doklady totožnosti, a to povolení k pobytu a národní průkaz totožnosti. V žádosti jsou uvedena čísla těchto dokladů a jejich platnost. Žalovaný uvedl, že pracuje na plný úvazek jako montážní dělník ve , právnická osoba, s výdělkem 26 061 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedl 23 850 Kč. Externí splátky uvedl ve výši 3 000 Kč a měsíční výdaje uvedl 4 000 Kč. Uvedl, že má pracovní smlouvu na neurčito, která byla právní předchůdkyni žalobkyně předložena společně s výpisy z účtu a nájemní smlouvou. Uvedl, že má závazek u jiné společnosti, že má bankovní účet a nemá kreditní kartu. Žalovaný ke svým osobním poměrům uvedl, že žije bydlí v nájmu, je ženatý, má středoškolské vzdělání a spotřebitelský úvěr žádá na vybavení domácnosti. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění do , datum, a z dokladu o odeslání ze dne , datum, soud zjistil, že byla zásilka zaslána žalovanému na adresu , adresa, . Ze smlouvy o postoupení pohledávky, přílohy 1 k ní a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dni , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.15. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nespln