9 C 16/2025-52 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 118 003,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 117 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 16,11 % ročně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k prohlášení celé dlužné částky za splatnou, o čemž žalovanou informovala doporučeným dopisem. Žalobkyně žalované opakovaně zaslala výzvu k zaplacení dluhu a upomínku, čímž vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni poplatky spojené s vymáháním v částce 1 800 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované úhrady jistiny ve výši 116 203,71 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 11 554,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 943,60 Kč, smluvního úroku ve výši 16,11 % ročně z částky 118 003,71 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 118 003,71 Kč od , datum, do zaplacení. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh částku 2 767,53 Kč.2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Z dokumentu předsmluvní informace, z dokumentu s názvem smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, , vč. obchodních podmínek a sazebníku, ze záznamů o podpisu klienta, bylo zjištěno že byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, . Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně částku ve výši 117 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 16,11 % ročně v 120měsíčních splátkách po 1 963 Kč splatných ke každému 14. dni v měsíci. Splatnost první splátky byla stanovena na , datum, a splatnost poslední splátky na , datum, .5. Z dokumentu s názvem žádost o úvěr, z informací z Credit Bureau a z informací z registrů žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila zkoumat úvěruschopnost žalované a posoudit její schopnost splácet. Žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 34 700 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč a 2 200 Kč měsíční splátky.6. Z výpisu z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 117 000 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, z oznámení o zesplatnění vč. dokladu o odeslání, z dokumentů výzva, poslední výzva a upomínka, vše vč. dokladů o odeslání má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.8. Ze sdělení žalobkyně a přehledu splácení má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila částku 2 767 Kč.9. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.10. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.11. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobce, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované.26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru, protokol o schvalování a výpisy z registrů. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedené v žádosti o úvěr, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů, a zejména výdajů žalované. V žádosti o úvěr (smlouvě) je pouze žalovanou toliko konstatována výše jejích příjmů a výdajů, tvrzení žalobkyně však není doloženo žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních p