Okresní soud v Kutné Hoře 1 C 379/2025-87 – Smlouva pracovní

Žalobkyně v žalobě uvedla, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, byl prohlášen konkurs na majetek společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „dlužník“). Insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Žalovaný, jako zaměstnanec dlužníka, uzavřel dne , datum, s dlužníkem smlouvu o zápůjčce. Dlužník poskytl žalovanému dne , datum, bezúročnou zápůjčku ve výši 180 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal postupně splácet formou měsíčních srážek ze mzdy ve výši minimálně 1 500 Kč. Srážky ze mzdy byly prováděny pouze do července 2024, a poté byly zastaveny. K uvedenému měsíci byla uhrazena pouze částka ve výši 55 000 Kč. Dále byla žalovanému poskytnuta další zápůjčka dne , datum, ve výši 11 317,85 Kč a zápůjčka dne , datum, ve výši 18 141,62 Kč, obě na základě ústní dohody mezi žalovaným a panem , jméno FO, (generálním zmocněncem dlužníka). Na posledně jmenované dvě smlouvy o zápůjčce žalovaný neuhradil ničeho. Dlužník tak má za žalovaným neuhrazené pohledávky v celkové výši 154 459,47 Kč.2. Žalovaný se k výzvě soudu nikterak k věci nevyjádřil. Soud však nepřehlédl dřívější reakci žalovaného ze dne , datum, , která sice nebyla podepsána, avšak jak se ukázalo v průběhu řízení, informace uvedené ve vyjádření korespondovaly s ostatními důkazy. Z tohoto zjištění tedy soud vzal alespoň tímto způsobem na vědomí postoj žalovaného k žalovaným dluhům. Žalovaný tehdy uvedl, že na základě ústní dohody s generálním zmocněncem dlužníka , právnická osoba, , za účasti projektového manažera , jméno FO, , mu byla v srpnu 2024 zbývající část dlužné částky odpuštěna jako kompenzace za skutečnost, že dlužník žalovanému nevyplatil čtvrtletní, ani roční bonusy, ke kterým se dlužník zavázal ve pracovní smlouvě. Žalovaný ke svým dřívějším tvrzením ničeho v tomto řízení nedoložil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Z listiny nazvané „ostatní pohledávky“ soud zjistil, že v listině vyhotovené dlužníkem jsou uvedeny tři pohledávky dlužníka za žalovaným. Pohledávka ve výši 180 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 55 000 Kč. Pohledávka ve výši 11 317,85 Kč a pohledávka ve výši 18 141,62 Kč.5. Z výplatnic soud zjistil, že žalovaný měl od dlužníka čistý měsíční příjem za květen 2024 ve výši 51 738 Kč a srážka za tento měsíc byla ve výši 2 500 Kč, za červen 2024 ve výši 51 174 Kč a srážka za tento měsíc byla ve výši 2 500 Kč, za červenec 2024 ve výši 43 742 Kč a srážka za tento měsíc byla ve výši 2 500 Kč, za srpen 2024 ve výši 44 081 Kč a srážka za tento měsíc byla ve výši 0 Kč.6. Z výpisu z účtu dlužníka soud zjistil, že z účtu dlužníka odešla na účet žalovaného dne , datum, částka ve výši 11 317,85 Kč a dne , datum, částka ve výši 18 141,62 Kč.7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Z reakce na výzvu k úhradě dluhu, ve spojení s výpovědí svědka, soud zjistil, že žalovaný věděl o tom, že má žalobkyni uhradit tam tvrzený dluh, nejpozději ke dni , datum, .8. Z návrhu smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dlužník měl uzavřít s žalovaným dne , datum, smlouvu o bezúročné zápůjčce ve výši 180 000 Kč, která měla být dle smlouvy bezhotovostně vyplacena žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, . Ve smlouvě se měl žalovaný zavázat zápůjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 500 Kč formou srážky ze mzdy. Listina však nebyla podepsána ani jednou ze stran. Jak je dále je uvedeno ve svědecké výpovědi, měla by existovat smlouva podepsaná stranami, avšak žalobkyně soudu podepsanou verzi smlouvy nepředložila. Soud v této části skutkového zjištění uzavřel, že z listiny tam uvedená ujednání (zejména co do splatnosti dluhu), nejsou prokázána.9. Z dohody o rozvázání pracovního poměru se podává, že dlužník s žalovaným uzavřeli dne , datum, dohodu o ukončení pracovního poměru žalovaného ke dni , datum, .10. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že dlužník s žalovaným uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu, na základě které se žalovaný zavázal pro dlužníka vykonávat práci jako mistr výroby s datem nástupu do práce , datum, .11. Z přehledu srážek se podává, že dlužník provedl za měsíce leden 2024 až červenec 2024 celkem , hodnota, srážek ze mzdy ve výši 2 500 Kč za každý měsíc.12. Z výpovědi smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , včetně podacího lístku, kopie dodejky a sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému (opětovnou) výpověď ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Dle výpovědi činila výpovědní doba 6 týdnů a měla začít běžet dnem doručení výpovědi, tj. dnem , datum, .13. Ze svědecké výpovědi , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný byl dlužníkem dlužníka v tom smyslu, že společnost, pro kterou žalovaný pracoval mu poskytla 180 000 Kč nebo 190 000 Kč, ale později i dvě menší částky. Ta největší zápůjčka byla na automobil, který si chtěl žalovaný koupit. Na to by měla na , právnická osoba, existovat písemná smlouva. Ostatní dvě platby byly z toho důvodu, že žalovaný dlužil jiným osobám a potřeboval to splatit, aby se nedostal do vážných problémů. Svědek uvedl, že žalovaný pro společnost pracoval velmi svědomitě, a pokud jde o uvedené dluhy, měl za to, že žalovaný už by neměl ničeho zaplatit, protože mu byly slíbeny pravidelné prémie, ale nebyly mu vypláceny. Žalovaný dle svědka vždy, když mu měly být vyplaceny odměny řekl, že je nechce, aby mu to raději strhli z té zápůjčky. Pokud by se mělo uvažovat o částkách, které žalovaný dlužil, tak by jistě byly dle svědka vypořádány těmi slíbenými odměnami, nebo alespoň z většiny. Svědek měl dle jeho slov pracovat pro dlužníka jako generální zmocněnec a zařizovat plnění žalovanému, rozhodoval o nich, ale neměl přístup na účet společnosti, zápůjčky však evidovala a vyplácela účetní společnosti. Na dotaz soudu svědek uvedl, že nedával žádný pokyn účetní, aby přestala strhávat žalovanému splátky zápůjčky, proč v evidenci již nefigurují další splátky žalovaného nevěděl, ani nevěděl, zda žalovaný jeho dluhy uhradil.14. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:15. Žalovaný pracoval pro dlužníka od , datum, jako mistr výroby. Dlužník poskytl žalovanému na základě ústní smlouvy částku 180 000 Kč určenou na pořízení automobilu (soud měl za přesvědčivé uzavření smlouvy, nikoliv však v rozsahu podrobností, jak byly uvedeny v nepodepsaném návrhu smlouvy) a následně také částky 11 317,85 Kč a 18 141,62 Kč, které byly na účet žalovaného odeslány dne , datum, a , datum, . Zprostředkování všech plnění žalovanému zajišťoval (avšak nevyplácel) , jméno FO, , který za dlužníka působil dle jeho slov jako generální zmocněnec. Nebylo však v řízení prokázáno zcela přesvědčivě, že by dlužník a žalovaný v rozsahu těch dvou menších plnění uzavírali nějakou smlouvu, ani, že by se mělo jednat o kompenzaci za čtvrtletní prémie, případně plnění z jiného důvodu. Z částky 180 000 Kč žalovaný uhradil celkem 55 000 Kč, takže podle evidence dlužníka zůstalo neuhrazeno 125 000 Kč, žalovaný ani netvrdil, že by uhradil více. Pokud jde o předsoudní tvrzení žalovaného, že mu byly odpuštěny dluhy, to nebylo v řízení prokázáno. Částky 11 317,85 Kč a 18 141,62 Kč žalovaný neuhradil ani zčásti. Písemná smlouva vztahující se k částce 180 000 Kč, kterou žalobkyně předložila, nebyla podepsána žádnou ze stran. Přestože podle , jméno FO, měla existovat také podepsaná verze smlouvy, žalobkyně ji soudu nepředložila. Nebylo prokázáno, že by se strany dohodly na splatnosti zápůjčky. , jméno FO, sice vypověděl, že žalovanému byly přislíbeny pracovní prémie, které si žalovaný údajně nechával započítávat na svůj dluh, neuvedl však konkrétní výši jednotlivých prémií ani částky, které měly být na dluh započteny. Sám nevěděl, zda žalovaný své dluhy skutečně uhradil, a účetní nedal pokyn k zastavení srážek ze mzdy. Zánik evidovaných pohledávek započtením nevyplacených prémií tak zjištěn nebyl. Pracovní poměr žalovaného skončil dohodou dne , datum, . Pokud jde o dřívější výzvu žalobkyně zaslanou žalovanému k úhradě dluhu, soud vzal v kontextu všech zjištěných okolností za přesvědčivé (zejména s ohledem na písemnou reakci žalovaného), že ode dne , datum, začala žalovanému běžet lhůta k plnění 7 dnů pokud jde o částky 11 317,85 Kč a 18 141,62 Kč. Co do částky 125 000 Kč počala běžet lhůta 6 týdnů. Proto soud již nepřihlížel k následné (opětovné) výzvě ke splnění dluhu.16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.18. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.19. Podle § 2393 odst. 2 o. z. nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Soud shledal, že mezi žalovaným a dlužníkem došlo k platnému uzavření ústní smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z, přičemž splatnost zápůjčky sjednána nebyla. Na základě této smlouvy dlužník poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 180 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil jen 55 000 Kč a zbylý dluh i přes výzvu žalobkyně již neuhradil. Soud uzavřel, že výzvou ze dne , datum, žalobkyně jednoznačně projevila vůli ukončit oprávnění žalovaného ponechat si zapůjčené prostředky a požadovala jejich vrácení. Výzva proto podle svého obsahu představovala výpověď smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2393 odst. 1 o. z., i když nebyla jako výpověď výslovně označena. Pokud jde o příslušenství tohoto nároku, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení až od , datum, , neboť bylo prokázáno, že teprve tímto dnem se dostal žalovaný do prodlení po uplynutí 6 týdnů od výzvy k plnění. Ve zbylém rozsahu (tedy v této části) žalobu zamítl. Pokud jde o plnění ve výších 11 317,85 Kč a 18 141,62 Kč, tam nebyl prokázán právní důvod transferu prostředků od dlužníka k žalovanému, soud tedy uzavřel, že jde o bezdůvodné obohacení žalovaného, přičemž lhůta k plnění (na základě výzvy žalobkyně) žalovanému marně uběhla a soud tedy přiznal i v tomto případě nárok na úrok z prodlení.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 527,17 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 154 459,47 Kč sestávající z částky 7 300 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 036,92 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 018,46 Kč za 170 ujetých km v částce 1 268,46 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 018,46 Kč za 170 ujetých km v částce 1 268,46 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 286,92 Kč ve výši 12 240,25 Kč.