9 C 118/2026-48 – Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 34 780 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, , která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím internetových stránek , web, její právní předchůdkyní , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdkyně). Žalovaná částka se skládá z částky 28 000 Kč představující neuhrazený spotřebitelský úvěr a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, která byla žalobkyní vyčíslena na částku 6 780 Kč. K uzavření smlouvy dochází podáním online žádosti žalovaným, kdy si žalovaný nejprve vybral parametry půjčky a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl osobní údaje a zvolil si heslo do klientského účtu. Registrace byla poté dokončena zadáním pětimístného kódu, který žalovaný obdržel formou SMS. K žádosti doložil žalovaný veškeré dokumenty k úvěruschopnosti a doklady o své totožnosti. Smlouva byla podepsána za pomocí pětimístného verifikačního kódu, který žalovaný obdržel formou SMS. Úvěruschopnost žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím údajů sdělených a doložených žalovaným (výše příjmu, výpisy z účtu) a především za pomocí nahlédnutí do interních i externích databází a užitím automatizovaných modelů. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy žalovaný čerpal prostředky ve výši 20 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úroky přirostlé za uplynulý měsíc. Žalovaný však ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že úvěrová smlouva ze dne , datum, č. , číslo smlouvy, byla osobou označenou jako , Jméno žalovaného, podepsána prostřednictvím online žádosti, a to za pomocí PIN kódu zaslaného SMS zprávou, vše dne , datum, a věřitelem , právnická osoba, . V rámci smlouvy bylo ujednáno, že žalovanému bude poskytnut úvěr na dobu neurčitou ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 40 %. Finanční prostředky měly být žalovanému poskytovány na účet č. , č. účtu, . Žalovaný do žádosti uvedl, že je zaměstnaný, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 31 394 Kč a výdaje 4 860 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , žádost o spotřebitelský úvěr č. , číslo smlouvy, , všeobecné obchodní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).4. Ze dvou fotokopií OP žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně jimi disponuje.5. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, bylo prokázáno, že dne , datum, oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že z důvodu neplnění platebních povinností plynoucích ze smlouvy přistoupila k okamžitému zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 56 122,99 Kč.6. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo prokázáno, že jde o dokument vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně, který slouží k odsouhlasení zpracování osobních údajů klientů za účelem jejich lustrace v různých databázích.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.8. Z podacího lístku nebylo ničeho prokázáno.9. Ze smluv o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to přes třetí subjekt.10. Ze sdělení , banka, . ze dne , datum, bylo prokázáno, že účet č. , č. účtu, byl účtem žalovaného a účet byl zrušen dne , datum, .11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , číslo smlouvy, “ podepsal. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o. z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v systému , web, zobrazí souhlasila se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána. Přestože měla žalobkyně k dispozici fotografii osobního dokladu žalovaného, a další osobní údaje žalovaného, nelze z předmětného jednání ani jednoznačně identifikovat jednající osobu, neboť fotografiemi osobních dokladů a bankovním účtem žalovaného může disponovat i jiná osoba odlišná od žalovaného, případně mohly být fotografie pořízeny žalovaným za jiným účelem než sjednání úvěru. Jelikož však bylo prokázáno zaslání částky 20 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu vrátil částku 0 Kč.18. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyní nebylo rovněž prokázáno řádné ověření schopnosti splácet žalovaného v době sjednání závazku. Již samotná skutečnost, že žalobkyně nijak nepodložila tvrzení, že došlo ke zkoumání žalovaným tvrzených informací o příjmech a výdajích a výše tvrzených výdajů svědčí o tom, že k řádnému prověření úvěruschopnosti dojít nemohlo.19. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky 20 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po doručení žaloby), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.20. Ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství soud žalobu zamítl.21. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2