Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 16 950 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorent s možností přečerpání až do výše 15 000 Kč. Načerpanou částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 21,9 % ročně, a to nejméně jedenkrát za 6 měsíců s tím, že přirostlé úroky se hradí měsíčně. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a tak žalobkyně přistoupila po předchozím vyzvání žalovaného k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby pak činila dlužná částka 22 579,69 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatků po splatnosti v celkové výši 1 950 Kč a kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 3 760,44 Kč na smluvním úroku a 1 869,25 Kč na zákonném úroku z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný byl i dříve jejím klientem a předložila podpisový vzor žalovaného a smlouvu o zřízení BankID. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 28 000 Kč, přičemž z výpisu z účtu zjistila žalobkyně mediánový příjem žalovaného 16 007 Kč a výdaje byly vypočteny na 12 610,50 Kč K ověření tvrzení využila žalobkyně bankovní účet žalovaného a následně stanovila jeho platební kapacitu na základě automatického výpočtu interním systémem na 2 909,50 Kč. Vzhledem k výši splátky 750 Kč měsíčně šlo o dostatečnou částku. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy z interních a externích systémů a databází vyplynulo, že žalovaný nemá dosavadní závazky. Žalovaný celkem za dobu trvání smlouvy načerpal částku 67 901,40 Kč a uhradil 52 929,24 Kč.2. Žalovaný žalobě uvedl prostřednictvím svého opatrovníka, že s žalobou nesouhlasí, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy dokonce sama žalobkyně odkazuje na judikaturu, ze které plyne nutnost doložení potvrzení zaměstnavatele, kdy toto potvrzení však v případě žalovaného zcela absentuje. K příjmům žalovaného uvádí, že žalobkyně nijak nezkoumala rozpor mezi tvrzeným příjmem ve výši 28 000 Kč a s příjmem zjištěným z účtu žalovaného ve výši 15 000 Kč, kdy výsledná rizikovost poskytovaného úvěru je žalobkyní v žalobě uvedena jako „high“ a následně v doplnění žaloby jako „low“. Žalovaný je navíc cizí státní příslušník a nebylo nijak zkoumáno, zda se hodlá v ČR trvale usadit, na jakou dobu má pracovní poměr a zda tedy bude schopen řádně dlouhodobě splácet. Na závěr zástupce žalovaného navrhl, aby byla věc posuzována jako bezdůvodné obohacení, smlouva byla shledána neplatnou a žalovanému bylo uloženo uhrazení nesplacené části jistiny.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o kontokorentu č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to nejméně jedenkrát za 6 měsíců splatit celý úvěr a přirostlé úroky platit měsíčně. Smluvní úrok činil 21,9 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 24,68 %. Smlouva obsahuje u jména žalovaného na konci informaci, že byla podepsána elektronickým podpisem (smlouva o kontokorentu ze dne , datum, , dohoda o , Název služby, ze dne , datum, , podpisový vzor, hromadná změna zasílací adresy klienta ze dne , datum, a osobní údaje o žalovaném).4. Z 1. upomínky ze dne , datum, + 1. výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, + 2. výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, + poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, + nesplnění podmínky kontokorentu ze dne , datum, + výzvy – dodržení podmínky kontokorentu ze dne , datum, + dodejky ze dne , datum, + dodejky ze dne , datum, + dodejky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní, dojde k okamžitému zesplatnění celého úvěru.5. Z historie plateb žalovaného od srpna 2024 do srpna 2025 a přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný celkem načerpal částku 67 901,40 Kč a uhradil celkem částku 52 929,24 Kč.6. Z detailů procesu soud zjistil, že k podpisu smlouvy došlo za pomocí stávající bankovní identity žalovaného.7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval dne , datum, žalovaného, aby do 7 dnů uhradil celkovou dlužnou částku 22 207,72 Kč.8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je zapsaná v Obchodním rejstříku.9. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky.10. Z úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že jde o dokument zahrnující proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalobkyně si nejprve od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích a následně je porovnala s informacemi zjištěnými z jeho bankovního účtu. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 28 000 Kč, přičemž z výpisu z účtu zjistila žalobkyně mediánový příjem žalovaného 16 007 Kč a výdaje byly vypočteny na 12 610,50 Kč, výdaje vypočetla žalobkyně na částku 12 610,50 Kč, a to z výdajů na životní náklady, pravidelné i nepravidelné a výdajů na dosavadní závazky. Detailní položky v dokumentu uvedeny nejsou, jen je vypočtena volná platební kapacita, kterou žalobkyně spočítala na 2.909,50 Kč.11. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl příjmy převážně ze zaměstnání a ze sociálních dávek. Do dubna 2024 mu byly pravidelně připisovány mzdy od zaměstnavatele , právnická osoba, v částkách zpravidla mezi 13 000 Kč až 16 500 Kč měsíčně, od června 2024 pak mzda od společnosti , právnická osoba, Současně pobíral dávky vyplácené Úřadem práce, zejména příspěvek na bydlení a dávky pomoci v hmotné nouzi.V měsících prosinec 2023 až březen 2024 žalovaný bezprostředně po připsání mzdy vybral téměř veškeré obdržené prostředky, ať již hotovostním výběrem nebo prostřednictvím karetních transakcí. Na účtu se následně nacházely pouze zanedbatelné zůstatky v řádu desítek korun, přičemž v únoru a březnu 2024 se účet dostal i do nepovoleného debetu. Výdaje zachycené na účtu kromě těchto výběrů představovaly převážně drobné platby za nákupy, dopravu a bankovní poplatky.V dubnu a květnu 2024 byly vedle pracovních příjmů na účet připisovány také dávky z Úřadu práce ve výši 13 560 Kč, resp. 4 520 Kč. Ani v těchto měsících však žalovaný nevytvářel finanční rezervu, neboť přijaté prostředky byly téměř v plném rozsahu vyčerpány zejména výběry hotovosti a karetními transakcemi. Konec měsíce tak opět vykazoval pouze minimální nebo záporný zůstatek.V červnu a červenci 2024 byly hlavními příjmy žalovaného mzda od společnosti , právnická osoba, ve spojení s dávkami Úřadu práce. Stejně jako v předchozím období docházelo bezprostředně po připsání těchto příjmů k výběrům odpovídajících částek, takže konečný zůstatek účtu se pohyboval pouze v řádu několika desítek korun. Výpisy současně zachycují běžné výdaje na nákupy potravin a drobné spotřební zboží.Srpen 2024 se od předchozích měsíců odlišuje tím, že kromě mzdy a sociálních dávek byly na účet připisovány také značné částky související s čerpáním a splácením úvěru a s převody mezi vlastními účty žalovaného. Přestože celkový objem příchozích plateb přesáhl 150 000 Kč, převážnou část této sumy netvořily nové příjmy, ale opakované úvěrové operace. I tyto prostředky byly následně prakticky okamžitě vybírány, přičemž účet na konci měsíce vykazoval nulový zůstatek.Žalovaný hospodařil lidově řečeno od výplaty k výplatě a obdržené peníze kromě různých plateb často též vybíral v hotovosti Po většinu sledovaného období se na účtu nacházely pouze zanedbatelné zůstatky, několikrát se žalovaný dokonce dostal do nepovoleného debetu.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.22. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč zaplatit minimálně 750 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného, kdy však zjištěný příjem byl výrazně nižší než příjem deklarovaný žalovaným a ze strany žalobkyně nedošlo k žádnému pokusu o vyžádání si vysvětlení této skutečnosti. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 15 520 Kč. Co se týče zjištěných výdajů žalovaného v průměrné výši 12 610,50 Kč žalobkyně neuvedla, jak k této částce došla (vyjma toho že z výpisu z účtu žalovaného a za pomocí svých modelů) a nerozepsala z čeho se skládají, například jakou část tvoří výdaje na bydlení a tak dále. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, žalobkyně však, místo toho, aby odstranila pochybnosti, které z hospodaření žalovaného na jeho účtu plynuly, využila univerzální model, pomocí kterého vypočetla volnou platební kapacitu žalovaného na částku 2 909,50 Kč. Z výpisů z účtu je však vidět, že žalovaný, jehož nízké příjmy plynou jak ze zaměstnání, tak z různých dávek hospodařil měsíčně s naprosto minimálními zbytky na účtu a několikrát se dokonce dostal do nepovoleného debetu. Z výpisu z účtu pak jasně vyplývá, že žalovaný čerpal další úvěry, kdy však žalobkyně v dokumentu shrnujícím posuzování úvěruschopnosti uvedla, že žádné dosavadní závazky žalovaného nezjistila. Žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším chtít od žalovaného vysvětlení některých položek jeho hospodaření. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízké příjmy žalovaného a způsob jeho dosavadního hospodaření, který vyplynul z výpisu z účtu. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).23. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně došlo jen z části, a to navíc se zcela chybným záměrem, co se týče schopnosti žalovaného svůj závazek splácet. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného, a především pak k správnému vyhodnocení toho, co zjištěno bylo.24. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 67 901,40 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 14 972,16 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 14 972,16 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.25. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne 27. 8. 2026.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 731,90 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 950 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.28. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu vznikly v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému. Vzhledem k výsledku řízení a okolnostem projednávané věci soud neshledal důvody pro jejich náhradu účastníky řízení, a proto České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů řízení nepřiznal.