23 C 230/2021-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 959,51 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3 592 Kč a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] jako věřitelem a úvěrujícím (dále jako původní věřitel) a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 1. 10. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit s termínem splatnosti do 31. 10. 2018. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Původní věřitel poukázal peněžní prostředky žalovanému bezhotovostně na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, a proto žalovanému vznikla povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny v důsledku prodlení se splacením dluhu. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta (prodlení za dobu od 19. 5. 2019 do 10. 8. 2020) v částce 3 592 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou úvěru zaslal původní věřitel žalovanému dvě písemné upomínky, jež byly zpoplatněny dle sazebníku poplatkem ve výši 50 Kč za upomínku, tedy v souhrnné výši 100 Kč. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 8 000 Kč, na úroku z prodlení částku 959,51 Kč, na nákladech za upomínky částku 100 Kč a na smluvní pokutě částku 3 592 Kč. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 8 000 Kč ode dne 29. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 10. 2018, výpisu z účtu č. ú. [bankovní účet] ze dne 1. 10. 2018, výpisu z účtu č. ú. [bankovní účet] ze dne 2. 10. 2018 – čerpání úvěru, Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově účinných od 1. 12. 2016, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky a potvrzení o úplatě, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 9. 2020, Výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 3. 2021 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 18. 6. 2021 včetně výpisu z účtu č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018 (č. l. 17-19 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaný) dne 1. 10. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne 2. 10. 2018. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr ve lhůtě splatnosti do 31. 10. 2018. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplatil ve lhůtě splatnosti řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru. Původní věřitel proto požadoval dle úvěrové smlouvy rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny v důsledku prodlení se splacením dluhu. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta (prodlení za dobu od 19. 5. 2019 do 10. 8. 2020) v částce 3 592 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 8. 9. 2020. Žalovaný úvěr včetně úroku z prodlení, nákladů za upomínky a smluvní pokutu neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 9. 3. 2021. Na bankovní účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána dne 2. 10. 2018 platba ve výši 8 000 Kč z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti původního věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- [právnická osoba], ve věci C [číslo]). 13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru js