23 C 274/2021-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 4 348 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 46,55 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 4 348 Kč za dobu od 8. 5. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 27. 12. 2019 uzavřena Úvěrová smlouva č. žádosti [číslo] (dále jen úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatku za korunový odklad ve výši 297 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 273 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 25. 1. 2020. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních a bankovních údajů, stvrdil, že se seznámil s úplným zněním úvěrové smlouvy a odeslal ze svého bankovního účtu potvrzující platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce, čímž byla ověřena identita vlastníka bankovního účtu. Žalobce poukázal peněžní prostředky z úvěru žalovanému bezhotovostně dne 27. 12. 2019 převodem na jeho bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 21. 8. 2020 a zaslal žalovanému dne 21. 8. 2020 výzvu k zaplacení celého poskytnutého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 2 873 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 735 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení za dobu od 12. 3. 2021 do 7. 5. 2021 částku 46,55 Kč, poplatku za bezpečnou splátku částku 495 Kč a na poplatku za SMS servis částku 245 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Úvěrové smlouvy č. žádosti [číslo] ze dne 27. 12. 2019, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. žádosti [číslo], opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 27. 12. 2019, splátkového kalendáře, kopie občanského průkazu žalovaného, Sazebníku poplatků platného od 4. 1. 2019, Poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 3. 7. 2020, Výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 21. 8. 2020, Předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 3. 2021 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2021 včetně výpisu z běžného účtu č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (č. l. 19-21 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaným) dne 27. 12. 2019 úvěrovou smlouvu (ID žádosti [číslo]), jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne 27. 12. 2019 převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatku za korunový odklad ve výši 297 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 273 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobce v souladu se úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnil ke dni 21. 8. 2020 a zaslal žalovanému výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Na bankovní účet č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána prostřednictvím platební služby ThePay dne 30. 12. 2019 platba ve výši 3 000 Kč pod variabilním symbolem [variabilní symbol] z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet]. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 12. 3. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- [právnická osoba], ve věci C [číslo]). 13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vzt