23 C 289/2021-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 9 177 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 9 177 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 2. 3. 2020 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které žalobce umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 5 200 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný revolvingový úvěr spolu s dohodnutým úrokem 20,00 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru a zajištění zdrojů peněžních prostředků ve výši 1 040 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 dlužné částky z poskytnutého úvěrového rámce k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč, splátky byly splatné vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce požadoval dle čl. 6 Smlouvy rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalovaného s úhradou úvěru či jeho části, kdy nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 kalendářních měsíců prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta v částce 363 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru nebo jeho části žalobce dle čl. 6 Smlouvy zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru včetně smluvní pokuty ke dni 31. 7. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné pohledávky. Žalovaný na dluh uhradil částku v celkové výši 1 200 Kč, jež byla započtena na smluvní pokutu, úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní úrok, poplatek za čerpání úvěru a následně na jistinu úvěru. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 5 200 Kč, na úroku částku 2 937 Kč a na dlužných poplatcích částku 1 040 Kč. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 9 177 Kč ode dne 1. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2020, výpisu z bankovního účtu žalobce č. ú. [bankovní účet] ze dne 2. 3. 2020 a ze dne 24. 4. 2020 – čerpání úvěru, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 15. 4. 2020, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 12. 5. 2020, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 6. 2020, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 7. 2020, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 8. 2020, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 9. 2020, kopie občanského průkazu žalovaného, výplatní pásky žalovaného za období 8/ 2019 a za období 9/ 2019 a z Výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne 12. 10. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 13. 10. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaný) dne 2. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 5 200 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši (v platbách ve výši 5 000 Kč dne 2. 3. 2020 a ve výši 200 Kč dne 24. 4. 2020) převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného uvedený ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný revolvingový úvěr spolu s dohodnutým úrokem 20,00 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 dlužné částky z poskytnutého úvěrového rámce k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobce v souladu se Smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 31. 7. 2020 a zaslal žalovanému výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Z výpisu z revolvingového účtu splatného dne 30. 4. 2020 a splatného dne 31. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný uhradil povinnou minimální měsíční splátku úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalobce dopisem (výzvou k úhradě – předžalobní upomínka) ze dne 12. 10. 2020 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 13. 10. 2020 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu původního trvalého pobytu žalovaného. Žalovaný uhradil na dluh částku v celkové výši 1 200 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 31. 8. 2021, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr tím, že získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 19 283 Kč za měsíc srpen 2019 a ve výši 21 189 Kč za měsíc září 2019, k čemuž doložil výplatní lístky. Žalobce žádná další skutková tvrzení ani důkazy dokládající posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto práv