23 C 295/2022-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 101 140 Kč spolu s úrokem ve výši 7 460,64 Kč a dále ve výši 20,74 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 057,64 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovanou byla dne 19. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 20,74 % ročně a poplatkem v pravidelných 80 týdenních splátkách po 1 707 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaná však v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 35 380 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 70 000 Kč, na úroku částku 7 460,64 Kč, na úroku z prodlení částku 3 057,64 Kč a na dlužném poplatku částku 31 140 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 19. 12. 2019, karty zákazníka ze dne 19. 12. 2019, Zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 12. 2019, interního přehledu plateb, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022, informací o zpracování osobních údajů ze dne 3. 2. 2022 a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 19. 12. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr hotovostně dne 19. 12. 2019 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného fixního úroku ve výši 11 900 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 14 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 39 900 Kč, poplatku za asistenční služby ve výši 720 Kč v pravidelných 80 týdenních splátkách po 1 707 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru v postupných platbách dne 31. 12. 2019 částku 5 200 Kč, dne 14. 1. 2020 částku 4 000 Kč, dne 20. 1. 2020 částku 3 000 Kč, dne 7. 2. 2020 částku 7 680 Kč, dne 7. 3. 2020 částku 3 500 Kč, dne 6. 4. 2020 částku 5 000 Kč, dne 6. 5. 2020 částku 3 000 Kč, dne 6. 6. 2020 částku 3 500 Kč a dne 9. 11. 2020 částku 500 Kč, tedy souhrnnou částku 35 380 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobce. Žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 2. 2022 a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 14. 4. 2022 k úhradě dluhu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 21. 9. 2022, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 17 697 Kč ze starobního nebo invalidního důchodu nebo podpory v nezaměstnanosti a s dalším příjmem jejího syna ve výši 12 609 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil rozhodnutí o přiznané dávce starobního nebo invalidního důchodu, nedoložil žádné důkazy dokládající ostatní příjmy domácnosti žalované, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli,