23 C 339/2021-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 36 052 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 36 052 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou byla dne 17. 12. 2020 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které žalobce umožnil žalované čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný revolvingový úvěr spolu s dohodnutým úrokem 20,00 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru a zajištění zdrojů peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 dlužné částky z poskytnutého úvěrového rámce k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč, splátky byly splatné vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce požadoval dle čl. 6 Smlouvy rovněž úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované s úhradou úvěru či jeho části. Žalované byly naúčtovány účelně vynaložené náklady v částce 363 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru nebo jeho části žalobce dle čl. 6 Smlouvy zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru včetně účelně vynaložených nákladů ke dni 31. 3. 2021 a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné pohledávky. Žalovaná neuhradila na dluh ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 20 000 Kč, na úroku částku 11 689 Kč, na dlužných poplatcích částku 4 000 Kč a na účelně vynaložených nákladech částku 363 Kč. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 36 052 Kč ode dne 1. 4. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2020, výpisu z bankovního účtu žalobce č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 – čerpání úvěru, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 11. 1. 2021, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 2. 2021, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 3. 2021, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 12. 4. 2021, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 5. 2021, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 6. 2021, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 13. 7. 2021, kopie občanského průkazu žalované, elektronické žádosti o úvěrový produkt, výplatní pásky žalované za období 10/ 2020, interního výpisu transakce z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] ze dne 10. 12. 2020 a z Výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 7. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou (úvěrovaná) dne 17. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně v plné výši (v platbách ve výši 5 000 Kč dne 17. 12. 2020 a ve výši 15 000 Kč dne 23. 12. 2020) převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované uvedený ve Smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný revolvingový úvěr spolu s dohodnutým úrokem 20,00 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 dlužné částky z poskytnutého úvěrového rámce k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobce v souladu se Smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 31. 3. 2021 a zaslal žalované výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobce dopisem (výzvou k úhradě – předžalobní upomínka) ze dne 22. 7. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaná neuhradila na dluh ničeho. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 22. 9. 2021 a ze dne 8. 10. 2021, že žalobce prověřoval schopnost žalované splácet úvěr tím, že získal informace přímo od žalované, kdy žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 28 800 Kč za měsíc říjen 2020 a ve výši 33 700 Kč za měsíc listopad 2020, k čemuž doložil výplatní lístky. Žalobce žádná další skutková tvrzení ani důkazy dokládající posouzení úvěruschopnosti žalované soudu nepředložil. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti,