23 C 377/2020-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 3 806 Kč spolu s úrokem ve výši 915,38 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 2 930,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 342,19 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 2 930,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovanou byla dne 2. 7. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně a poplatkem v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaná však v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 10 114 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 2 930,96 Kč, na úroku částku 915,38 Kč, na úroku z prodlení částku 342,19 Kč a na dlužném poplatku částku 875,04 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2017, karty zákazníka ze dne 2. 7. 2017, interního přehledu plateb, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, informací o zpracování osobních údajů a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 2. 7. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr hotovostně dne 2. 7. 2017 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného fixního úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru v postupných platbách dne 7. 7. 2017 částku 900 Kč, dne 25. 7. 2017 částku 700 Kč, dne 19. 8. 2017 částku 1 000 Kč, dne 22. 9. 2017 částku 514 Kč, dne 18. 12. 2017 částku 500 Kč, dne 27. 12. 2017 částku 900 Kč, dne 22. 1. 2018 částku 500 Kč, dne 22. 2. 2018 částku 700 Kč, dne 20. 4. 2018 částku 1 000 Kč, dne 22. 5. 2018 částku 500 Kč, dne 21. 8. 2018 částku 400 Kč, dne 25. 9. 2018 částku 400 Kč, dne 22. 10. 2018 částku 400 Kč, dne 20. 11. 2018 částku 400 Kč, dne 19. 1. 2019 částku 500 Kč, dne 21. 2. 2019 částku 400 Kč a dne 24. 3. 2019 částku 400 Kč, tedy souhrnnou částku 10 114 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 30. 4. 2020 k úhradě dluhu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 15. 1. 2021, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaná v žádosti o zápůjčku deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 8 900 Kč, bez pracovního poměru jako nezaměstnaná, s příjmem ze sociálních dávek a s dalším příjmem; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil rozhodnutí o přiznaných sociálních dávkách nebo dávkách hmotné nouze, nedoložil žádné důkazy dokládající ostatní příjmy žalované, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spo