17 C 114/2021-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 17. 12. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 26. 11. 2017 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 od původní věřitelské [právnická osoba], s.r.o., kdy tato společnost uzavřela dne 26. 10. 2017 se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 8 000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku nejpozději do 25. 11. 2017. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.viasms.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a poté mu byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 9512245545. Pro účely prověření schopnosti splácet úvěr byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 26. 7. 2019. Na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec] [část obce], [ulice a číslo], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 30. 8. 2021. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 23. 9. 2021, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 16. 9. 2021. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 30. 8. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 16. 9. 2021 o odročení jednání v případě, kdy žalovaný bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale takto formulovanou žádost o odročení jednání za specifických podmínek neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 23. 9. 2021 předložil soudu doklady, které prokazují skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného při uzavření smlouvy, a zejména doklady, které prokazují, jakým způsobem žalobkyně právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejich předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o úvěru č. 287003 ze dne 26. 10. 2017, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba], s.r.o., [IČO], a žalovaným [celé jméno žalovaného], jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené prostředky ve výši 8 000 Kč nejpozději do 25. 11. 2017 Dohoda není podepsána klientem, neobsahuje žádné prohlášení o tom, že by mu prostředky byly skutečně předány. Nebylo žádným způsobem prokázáno, jakým způsobem byla ověřována totožnost žalovaného při uzavření smlouvy; ze strany žalovaného zde nebyla žádná aktivní činnost, např. verifikační platba uhrazená na účet věřitelky ani zaslání fotokopie osobních dokladů či výpisu z bankovního účtu. Není tedy zřejmé, kdo jednal s věřitelskou společností, zda to byl skutečně žalovaný a zda s původní věřitelkou někdo vůbec o takové smlouvě jednal. 6. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 10. 8. 2021, že žalovaný je majitelem účtu č. [bankovní účet] a dne 26. 10. 2017 byla na tento účet připsána částka 8 000 Kč pod variabilním symbolem 9512245545 od [právnická osoba], s.r.o. 7. Podle obsahu podacího lístku ze dne 26. 7. 2019 byla na úředně evidovanou adresu žalovaného v době doručování, tj. na adresu v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 8. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské [právnická osoba], s.r.o. V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když předložené listiny neobsahují podpis žalovaného, žalobkyně ani neprokázala, že by totožnost žalovaného při sjednávání smlouvy byla řádně ověřena a že by se jednalo o skutečný projev vůle žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne 26. 10. 2017 částku 8 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, je třeba převedení částky 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. 11. Nad rámec výše uvedeného je nutno uvést, že žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Doklad nazvaný„ Profil uživatele“, který byl soudu předložen, je pro nestranného čtenáře naprosto nepřezkoumatelný a nesrozumitelný, navíc lze z něho vyčíst pouze to, že jde o interní záznamy žalobkyně, popř. její předchůdkyně, nejde ale o údaje, které by jakýmkoliv způsobem stvrdil žalovaný. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, by soud vyhodnotil jako neplatnou, i kdyby byla prokázána vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít. 12. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 8. 8. 2019 do zaplacení. 13. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 26. 7. 2019 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného, která byla v době doručování úředně evidovanou adresou pobytu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 31. 7. 2019. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li st