17 C 148/2021-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 25. 1. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 583,03 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 583,03 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 od původní věřitelské společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela dne 16. 3. 2020 se žalovaným distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 7 583,03 Kč a zavázal se vrátit tuto částku nejpozději do 16. 7. 2020. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, potvrdil, že se seznámil se podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o revolvingovém úvěru a poté mu byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 764435. Prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr původní věřitelka ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, když tato rezerva musí činit nejméně částku odpovídající životnímu minimu jednotlivce, které nyní činí 3 410 Kč měsíčně. Dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 13. 1. 2021. Na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 10. 9. 2021. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 23. 9. 2021, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 16. 9. 2021. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 10. 9. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 16. 9. 2021 o odročení jednání v případě, kdy žalovaný bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale takto formulovanou žádost o odročení jednání za specifických podmínek neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 23. 9. 2021 předložil soudu doklady, které prokazují skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného při uzavření smlouvy, a zejména doklady, které prokazují, jakým způsobem žalobkyně právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejich předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o revolvingovém úvěru datované 16. 3. 2020, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], reg. číslo: C [číslo], číslo licence: C [číslo], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], a žalovaným [celé jméno žalovaného], jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru až do výše sjednaného úvěrového limitu 80 000 Kč. Úroky z úvěru byly dohodnuty ve výši 11,99 % měsíčně, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Splácení úvěru mělo probíhat ve splátkách, přičemž minimální splátka, kterou tvoří 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání. Dohoda není podepsána klientem, neobsahuje žádné prohlášení o tom, že by mu prostředky byly skutečně předány. Nebylo žádným způsobem prokázáno, jakým způsobem byla ověřována totožnost žalovaného při uzavření smlouvy; ze strany žalovaného zde nebyla žádná aktivní činnost, např. verifikační platba uhrazená na účet věřitelky ani zaslání fotokopie osobních dokladů či výpisu z bankovního účtu. Není tedy zřejmé, kdo jednal s věřitelskou společností, zda to byl skutečně žalovaný a zda s původní věřitelkou někdo vůbec o takové smlouvě jednal. Podle dokladu„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ výše úvěru není uvedena, pouze celková částka, kterou má žalovaný žalobkyni zaplatit, je uvedena ve výši 134 808,62 Kč, ani tento doklad neosahuje podpis žalovaného. 6. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 8. 2021, že je žalovaný majitelem účtu č. [bankovní účet] a v dotazované době od 16. 3. 2020 do 16. 7. 2020 byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč pod variabilním symbolem 4569301. 7. Podle obsahu podacího lístku ze dne 13. 1. 2021 byla na tehdy úředně evidovanou adresu žalovaného v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 8. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když předložené listiny neobsahují podpis žalovaného, žalobkyně ani neprokázala, že by totožnost žalovaného při sjednávání smlouvy byla řádně ověřena a že by se jednalo o skutečný projev vůle žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 5 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o revolvingovém úvěru, je třeba převedení částky 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 26. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 11. Nad rámec výše uvedeného je nutno uvést, že žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, by soud vyhodnotil jako neplatnou, i kdyby byla prokázána vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít. 12. Žalovaný byl prokazate