17 C 207/2021-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 12. 3. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 3 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 od původní věřitelské [právnická osoba] s.r.o., kdy tato společnost uzavřela dne 31. 5. 2019 se žalovanou distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 3 000 Kč a zavázala se vrátit tuto částku nejpozději do 30. 6. 2019. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, potvrdila, že se seznámila s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslala žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr jí byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a poté jí byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Pro účely prověření schopnosti splácet úvěr byla žalovaná lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 2. 2. 2021. Na úhradu dluhu nezaplatila žádnou částku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště [obec a číslo], [obec] [obec], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 6. 9. 2021. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 23. 9. 2021, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 16. 9. 2021. Žalovaná se z neúčasti u jednání neomluvila, přestože byla řádně a včas předvolána, předvolání k jednání jí bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 6. 9. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 16. 9. 2021 o odročení jednání v případě, kdy žalovaná bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale takto formulovanou žádost o odročení jednání za specifických podmínek neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 23. 9. 2021 předložil soudu doklady, které prokazují skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalované při uzavření smlouvy, a zejména doklady, které prokazují, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejich předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě rámcové smlouvy č. 204677 ze dne 31. 5. 2019 a jednotlivé smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 402873 ze dne 31. 5. 2019, že obě smlouvy byly uzavřeny mezi [právnická osoba], s.r.o., [IČO], a žalovanou [jméno] [příjmení], předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčené prostředky ve výši 3 000 Kč nejpozději do 30. 5. 2019 Dohoda není podepsána klientem, nicméně na vrub účtu žalované označeného ve smlouvě byla provedena tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč dne 31. 5. 2019. 6. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 6. 8. 2021, že žalovaná je majitelkou a jedinou disponentkou účtu č. [bankovní účet] a dne 31. 8. 2019 byla na tento účet připsána částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] od [právnická osoba], s.r.o. Podle obsahu výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] byla dne 31. 5. 2019 provedena platba ve výši 1 Kč ve prospěch účtu žalobkyně z účtu žalované [celé jméno žalované]. 7. Podle obsahu podacího lístku ze dne 2. 2. 2021 byla na úředně evidovanou adresu žalované v době doručování, tj. na adresu v [obec] [obec], [obec a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 8. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské [právnická osoba], [anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru ze dne 31. 5. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když předložené listiny sice neobsahují podpis žalované, žalobkyně ale prokázala, že se jednalo o skutečný projev vůle žalované, která ze svého účtu zaslala tzv. verifikační platbu, na základě které bylo dále postupováno ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ve směru k poskytnutí úvěru. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet dne 31. 5. 2019 částku 3 000 Kč. 11. Je ale nutno uvést, že žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud musel vyhodnotit jako neplatnou a převedení částky 4 000 Kč na bankovní účet žalované právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor předchůdkyně žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. 12. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 3 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. ve výši 8,25 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení. 13. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 2. 2. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na úředně evidovanou adresou pobytu žalované. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 5. 2. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měla žalovaná platit do 7 dnů od doručen