23 C 307/2021-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 39 759,56 Kč spolu s úrokem ve výši 7 128,97 Kč a dále ve výši 26,28 % ročně z částky 37 907,56 Kč za dobu od 5. 3. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 056,63 Kč kapitalizovaným za dobu od 29. 11. 2019 do 4. 3. 2020 a dále v zákonné výši ročně z částky 39 759,56 Kč za dobu od 5. 3. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 9. 2. 2016 uzavřena Úvěrová smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen úvěrová smlouva), na základě které žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 38 000 Kč prostřednictvím personalisované kreditní karty Premium. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu se sjednaným úrokem ve výši 26,28 % ročně, poplatky a pojištěním splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky ClubCard kreditní karta Premium (dále jen UP), které byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když revolvingový úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 14. 11. 2019 a zaslal žalovanému dne 14. 11. 2019 výzvu k zaplacení celého poskytnutého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 37 907,56 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 7 128,97 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 1 056,63 Kč, na dlužných poplatcích částku 387 Kč, na dlužných poplatcích za pojištění částku 45 Kč, na účelně vynaložených nákladech za vymáhání dlužné pohledávky částku 430 Kč a na smluvní pokutě částku 990 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Úvěrové smlouvy – ClubCard kreditní karta Premium [číslo] ze dne 9. 2. 2016, Úvěrových podmínek ClubCard kreditní karta Premium účinných od 1. 4. 2015, splátkového kalendáře – transakční historie úvěrového účtu, potvrzení o provedení dotazu do registru FO sdružení [příjmení] ze dne 20. 9. 2021, Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 11. 2019 včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 11. 2019 a z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 17. 1. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaným) dne 9. 2. 2016 úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru – ClubCard kreditní karta Premium [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 38 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Součástí smlouvy učinili Úvěrové podmínky ClubCard kreditní karta Premium. Byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 33,20 % ročně, poplatky a pojištění. V čl. 7 UP bylo sjednáno, že je žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže se dostane do prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobce v souladu se úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnil ke dni 14. 11. 2019 a zaslal žalovanému výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobce požadoval dle úvěrové smlouvy rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky úvěru. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 990 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky revolvingového úvěru v částce 66 000 Kč a uhradil na splátkách úvěru pouze částku 63 211 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 16. 1. 2020 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v žalobě a v podání (doplnění žaloby) ze dne 6. 10. 2021, že prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení; přezkoumali další externí úvěrové registry SOLUS, CEE a rejstřík ISIR s tím, že dotaz v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která mohla být žalovanému jako žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobce získal informace přímo od žalovaného, který v žádosti o úvěrový produkt uvedl, že má příjem z důchodu ve výši 12 000 Kč měsíčně, má měsíční výdaje na bydlení ve výši 5 709 Kč, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby a má vlastní dům či byt; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil doklad o příjmu žalovaného ze starobního nebo invalidního důchodu nebo zprávu ČSSZ, z níž by bylo zřejmé, že žalovaný pobírá dávku starobního nebo invalidního důchodu a v jaké výši, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu