19 C 114/2023-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 13. 2. 2023 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 720 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 720 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 22. 12. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Pokud jde o prověření úvěryschopnosti žalovaného, žalobkyně vycházela z kontroly v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontroly RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontroly náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontroly zaměstnání telefonicky, kontroly platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta, kontroly předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Zaplacena byla částka ve výši 7 550 Kč. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy (14. 2. 2021) s tím, že prodlení nastalo 15. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 26. 5. 2023 se účastníci nedostavili, předvoláni byli řádně a včas; žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 418404 ze dne 22. 12. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2019, evidenční karty klienta ze dne 14. 12. 2019, předžalobní upomínky a poštovního podacího archu ze dne 24. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2019 bylo zjištěno, že sjednána byla písemně mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši celkem 27 270 Kč, přičemž sjednáno bylo, že tuto částku žalovaný uhradí v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí finanční částky při podpisu smlouvy dne 22. 12. 2019, téhož dne potvrdil též smluvní ujednání v písemné podobě. Předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 24. 6. 2022 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 19 720 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že na úvěr s číselným označením 72-418404 bylo uhrazeno 7 550 Kč. 4. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Podle odstavce druhého téhož zákonného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle ust. § 2993 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu citovaných zákonných ustanovení žalobě, byť nikoli v plném rozsahu, vyhověl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně jako věřitel (společnost podnikající v oblasti finančních služeb) poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného vtělený do tzv. evidenční karty klienta (zákaznické karty) rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaný žalobkyni zaplatil dosud pouze částku ve výši 7 550 Kč (tato tvrzení žalovaný v řízení nerozporoval), nesplaceno tedy zůstává 7 450 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu. Úrok z prodlení (§§ 1968, 1970 o. z.) byl přiznán v návaznosti až na doručování předžalobní upomínky, neboť smluvní ujednání bylo shledáno neplatným. Žalovaný byl proto uvedenou částku ve výši 7 450 Kč zavázán zaplatit, a jelikož je v prodlení s úhradou peněžité částky, byl zavázán uhradit žalobkyni také úrok z prodlení, v žádané výši (zde byl soud vázán žalobou dle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř.), avšak až od data 5. 7. 2022, když soud dospěl k závěru, že vyzván k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný výzvou podanou k poštovní přepravě dne 24. 6. 2022, má se zato, že k doručení došlo ve smyslu ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, vyzván byl k plnění do sedmi dnů – 4. 7. tak nastala splatnost a žalovaný mohl plnit, od 5. 7. 2022 je pak v prodlení s úhradou. Výzvu k úhradě před podáním žaloby lze totiž bezpochyby považovat za výzvu k plnění, resp. jednostranné určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.) Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku i s příslušenstvím zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na poměrný úspěch účastníků ve sporu; žalovaný byl sice procesně úspěšnějším, v řízení mu však prokazatelně žádné náklady nevznikly.