19 C 270/2023-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 6. 2023 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 14 012,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 316,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 199,80 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky požadovala přiznání částky 771 Kč a na smluvním úroku částky 770,71 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že dne 21. 9. 2021 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. 0363233. Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru zaplatit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, přičemž celkovou částku ve výši 27 888 Kč se zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň splatnost závazku připadala na den 21. 11. 2022. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a o okolnostech vypovídajících o její finanční situaci. Na základě žádosti byla posuzována schopnost žalované úvěr splácet a možnost dostát svému závazku. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze 1 992 Kč, odpovídající 1 řádně uhrazené splátce. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni poslední předepsané splátky, tj. ke dni 21. 11. 2022. Dne 4. 4. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek; na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Postoupení se stalo účinným ke dni 3. 2. 2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 35 995,01 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 14 012,93 Kč a nesplaceného příslušenství. Žalobkyně žalobou požadovala úhradu částky 14 012,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 316,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 199,80 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky požadovala přiznání částky 771 Kč a na smluvním úroku částky 770,71 Kč (0,1% z dlužné částky za každý den prodlení pouze za období od 22. 11. 2022 do 15. 1. 2023). Poslední upomínka před podáním žaloby je ze dne 24. 5. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání dne 18. 10. 2023 se bez omluvy nedostavila; k jednání se nedostavil ani předem omluvený zástupce žalobkyně. Nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, takže za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř). 3. Na základě provedeného dokazování, a to z výpisu z obchodního rejstříku, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr ze dne 21. 9. 2021, smlouvy o úvěru ze dne 21. 9. 2021, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, potvrzení o provedení transakce, dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1 ke smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023, poštovního podacího archu ze dne 10. 2. 2023, výzvy a upomínky ze dne 26. 2. 2023 a 16. 3. 2023, předžalobní upomínky ze dne 24. 5. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 29. 5. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou) byla dne 21. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru na částku 15 000 Kč. Výzvou ze dne 9. 2. 2023 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a současně vyzvána k úhradě částky 35 995,01 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu; dne 10. 2. 2023 byla výzva podána k poštovní přepravě. Následnými výzvami a předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (36 121,70 Kč, 36 225,36 Kč a 35 995,01 Kč; předžalobní výzva z 24. 5. 2023 byla dne 29. 5. 2023 zaslána žalované prostřednictvím poštovních služeb. 4. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle ust. § 2993 věta prvá o. z. plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Žalovaná částku z daného úvěru vyčerpala, dosud uhradila pouze 1 992 Kč. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalované vtělený do tiskopisu žádosti o úvěr (žádost je z téhož dne, kdy byl úvěr poskytnut, nadto jediným zaznamenaným dokladem předloženým žalovanou je pouze její občanský průkaz) rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaná žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci nezaplatila jinou splátku než 1 992 Kč (tato tvrzení žalovaná v řízení nerozporovala), nesplaceno tedy zůstává 13 008 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu. Přiznání úroku z prodlení (§§ 1968, 1970 o. z.) bylo navázáno na odeslání dopisu oznamujícího postoupení pohledávky s výzvou k plnění ze dne 9. 2. 2023, kterážto zásilka byla odeslána 10. 2. 2023, dne 13. 2. 2023 se výzva dostala do sféry dispozice žalované (při aplikaci domněnky doby dojití dle § 573 o. z.), do dne 23. 2. 2023 žalovaná mohla plnit a od data následujícího je v prodlení. Výzvu k úhradě lze totiž bezpochyby považovat za jednostranné určení času plnění věřitelem (ust. § 1958 o. z.). Žalobkyně byla v řízení aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou na ni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost dlužnou částku i s příslušenstvím zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 8. Je zapotřebí na tomto místě také zdůraznit, že k jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť převážně procesně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.