107 C 130/2024-31 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 049,75 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 113,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 818,46 Kč, s úrokem ve výši 18,17 % ročně z částky 5 611,11 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 611,11 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřela s žalovaným dne 13. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , č. účtu, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 13 691 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách ve výši 264 Kč, poslední splátka ve výši 227 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil celkem 2 265 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně, když vycházela z karty zákazníka, v rámci které žalovaný dne 13. 12. 2021 uvedl, že má měsíční příjem ve výši 21 811 Kč (13 611 Kč + další příjem domácnosti 8 200 Kč), bydlí v nájemním bytě, je svobodný, má vyživovací povinnost ke 2 osobám a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou odhadem ve výši 8 300 Kč a toto doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami za období 10/2021 a 11/2021. Dále zjistila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně na dlužnou částku ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu, oznámení o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 a podacího lístku z 27. 10. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , č. účtu, se všemi právy a povinnostmi na žalobkyni a tomuto bylo postoupení oznámeno dopisem z 29. 9. 2023 odeslaným doporučeně dne 27. 10. 2023, ve kterém současně vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , č. účtu, z 13. 12. 2021 vč. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva byla dne 13. 12. 2021 uzavřena mezi společností , právnická osoba, , (právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 7 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit 13 691 Kč (tj. jistinu 7 000 Kč, úrok ve výši 3 570 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč) v 52týdenních splátkách (1. – 51. splátka ve výši 264 Kč a poslední splátka ve výši 227 Kč). Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené na zadní straně Smlouvy. Podle Smlouvy je úroková sazba stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 88 %. Ve smluvních ujednáních byla sjednána také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky maximálně do zákonem stanovené výše smluvní pokuty.5. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 13. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný sdělil v den sepsání právní předchůdkyni žalobkyně, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, má vyživovací povinnost ke 2 osobám, má bankovní účet, nevlastní automobil, nemá kreditní kartu, má pravidelný měsíční příjem 13 611 Kč, další příjem domácnosti 8 200 Kč a odhadl měsíční výdaje na 8 300 Kč. Příjmovou stránku měla předchůdkyně žalobkyně ověřit ze 2 výplatních pásek za období 10/2021 a 11/2021 a pracovní smlouvy.6. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , č. účtu, ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný k tomuto datu uhradil celkem 2 265 Kč.7. Z výzvy k plnění 15. 2. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy do 1. 3. 2024, tato mu byla odeslána doporučeně 15. 2. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Z rozsudku Krajského soudu v , právnická osoba, č. j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, soud zjistil, že předmětem řízení byly postoupené nároky žalobkyně z titulu nesplacených smluv o zápůjčkách uzavřených původně mezi společností , právnická osoba, a jinou fyzickou osobou, než je žalovaný v tomto řízení.9. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 12. 2021 částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 13 691 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno.10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , č. účtu, postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2 390 o. z., dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatkem v celkové výši 13 691 Kč v 52týdenních splátkách po 264 Kč (a poslední ve výši 227 Kč). V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 265 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na spotřebitelský úvěr něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o zápůjčce posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel zápůjčky totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou kartu zákazníka, nedoložila zmiňované výplatní pásky ani pracovní smlouvu, odhadované výdaje, ani netvrdila ani nedoložila, že žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích (mimo insolvenční rejstřík). Vyplněná karta zákazníka – žádost o úvěr bez přiložených listin, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 7 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 2 265 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 4 735 Kč (7 000 Kč – 4 735 Kč) dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z., rovněž úrok z prodlení z částky 4 735 Kč, a to ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 11,75 % ročně, tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne 14