107 C 241/2024-37 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 166,48 Kč (14 474,27 Kč zbývající jistina úvěru a 2 692,21 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 2. 2022 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“) písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou stvrdil vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaný obdržel hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč do 28. 4. 2023 (ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč). Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původnímu věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínky, telefonické výzvy, osobní návštěva). Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne 28. 4. 2023. Žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) pouze 10 668 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 2. 1. 2024. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne 9. 4. 2024 dne 10. 4. 2024. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatil na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ničeho dalšího.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně (a omluvené žalobkyně) a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“).3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 17 184 Kč, tj. celkem 37 184 Kč v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč.5. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 20 100 Kč, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje na bydlení a energie žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč, na jídlo dopravu a osobní náklady 4 000 Kč a splátky stávajících půjček 1 500 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedení transakce z 11. 12. 2023, oznámení o postoupení pohledávky z 2. 1. 2024 včetně podacího lístku z 3. 1. 2024 soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 41 530,65 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem z 2. 1. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný současně vyzván k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu.7. Z dopisu z 5. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k zaplacení částky 41 815,76 Kč ze smlouvy č. , hodnota, do 23. 2. 2024.8. Z výzvy k plnění ze dne 9. 4. 2024 a podacího lístku z 10. 4. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 10. 4. 2024 výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 41 459,43 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, nejpozději do 19. 4. 2024.9. Z , Anonymizováno, informací o smlouvě č. , hodnota, soud zjistil přehled informací o smlouvě, kdy byl úvěr poskytnut datum splatnosti, splatnost nejstarší splátky, datum poslední řádné splátky, smluvní úrok, poplatky, smluvní pokuty.10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně evidovala ve svém systému ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, tři cesty terénního pracovníka na adresu žalovaného ve dnech 1. 2. 2024, 1. 3. 2024 a 4. 4. 2024.11. Z pracovní smlouvy z 6. 11. 2020 a následné dohodě o změně pracovní smlouvy z 26. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, . s nástupem do pracovního poměru 16. 11. 2020, nejprve na dobu určitou a dle změny pracovní smlouvy na dobu neurčitou se mzdou která je uvedena ve mzdovém výměru.12. Z výplatní pásky za období listopadu 2021 soud zjistil čistý příjem žalovaného 21 689 Kč.13. Z výplatní pásky za období prosince 2021 soud zjistil čistý příjem žalovaného 19 374 Kč.14. Z výplatní pásky za období ledna 2022 soud zjistil čistý příjem žalovaného 19 329 Kč.15. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným ve výši 41 530,64 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, v celkové částce 37 184 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu č. , hodnota, částku 10 668 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat, tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, k tomuto tvrzení doložila vyplněnou žádost o úvěr. Příjem doložila pracovní smlouvou a dodatkem, 3 výplatními páskami za měsíce předcházející dni sjednání úvěru, odhadované výdaje nedoložila. Žalobkyně neověřila výdaje za bydlení a zjištěné údaje řádně nevyhodnotila, žalovaný již byl zatížen splátkami úvěrů/zápůjček a měl srážky ze mzdy. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného (a jeho posouzení). Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 10 668 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 9 332 Kč (20 000 Kč – 10 668 Kč = 9 332 Kč) dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1 970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky 9 332 Kč, a to ode dne 19. 1. 2024 do zaplacení. Úrok byl žalobkyni přiznán až ode dne 19.