107 C 303/2024-33 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 015 Kč s příslušenstvím a částky 1 260,84 Kč jako smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 16. 2. 2023 prostřednictvím webové stránky , adresa, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , dle které byly žalovanému poskytnuty dne 16. 2. 2023 na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 900 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 950 Kč a poplatkem za službu „Presto“ 165 Kč. Žalovaný neuhradil na předmětný úvěr ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne 19. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů MV ČR a vycházela z příjmů a výdajů z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek a informací získaných od žalovaného (počet členů domácnosti, příjmy, výdaje). V důsledku prodlení žalobkyně požadovala po žalovaném také zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1 260,84 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % denně z částky 10 900 Kč od 19. 3. 2023 do 17. 6. 2023. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 1. 10. 2024 se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 8. 2020 a Sazebníku platného od 1. 12. 2021 soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 16. 2. 2023 uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr do výše 10 900 Kč A žalovaný zavázal vrátit žalobkyni jistinu spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 950 Kč a dále doplňkovou službou „Presto“ ve výši 165 Kč do 18. 3. 2023. Dále byla sjednána možnost prodloužení splatnosti na žádost o 30 dní. Dle čl. 6.4 VOP a čl. 3 sazebníku bylo stanoveno oprávnění žalobkyně požadovat při prodlení s placením 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení dluhu.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli za období 16. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 16. 2. 2023 částku 10 900 Kč.5. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti a výpisem BankID soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného dne 16. 2. 2023 prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .6. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem žalovaného, který činil částku 51 374 Kč.7. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet úvěruschopnosti dne 16. 2. 2023, vycházela přitom z toho, že s žalovaným žije v domácnosti další 2 osoby s příjmem a 3 osoby bez příjmů, jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč na půjčky, 12 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje 20 000 Kč, další zbytné výdaje 3 000 Kč, ověřený měsíční příjem činí 51 374 Kč (uvedený spotřebitelem 49 000 Kč), při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 20 680 Kč tak činí disponibilní příjem žalovaného 19 200 Kč.8. Z výzvy k úhradě ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 16 133,02 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 2. 2023 a nákladů právního zastoupení ve výši 6 679 Kč do tří dnů. Z podacího lístku ze dne 24. 3. 2024 má soud za prokázáno, že výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána v den sepsání na adresu trvalého pobytu.9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 9. 2024 a přehledu platby s autorizací z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je , Jméno zainteresované osoby 0/0, a dne 16. 2. 2023 byla na účet připsána částka 10 900 Kč z účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .10. Z ostatních provedených listinných důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, , právnická osoba, . obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud neučinil žádná významná skutková zjištění, proto je dále pro nadbytečnost neuvádí.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 900 Kč. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomu však předložila pouze výpis o posouzení ze svého interního systému, nijak neautorizovaný žalovaným. Tvrzený příjem (ať již ve výši 49 000 Kč měsíčně nebo 51 374 Kč měsíčně) nebyl doložen, výdaje taktéž nebyly doloženy. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, jak z příjmové, tak z výdajové stránky, tato se však z účasti u jednání omluvila. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 10 900 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni neuhradil na tuto částku ničeho, je žalovaný povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona a dle § 2 991 o. z. vrátit žalobkyni částku ve výši 10 900 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 2. 4. 2023 na základě výzvy k úhradě ze dne 24. 3. 2024, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů. Výzva byla prokazatelně odeslána dne 24. 3. 2024 a za předpokladu doručení do tří pracovních dnů ji lze považovat za doručenou 27. 3. 2024. Ode dne 3. 4. 2024 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s § 1 970 o. z. úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 900 Kč s úrokem z prodlení ode dne 3. 4. 2024, který byl přiznán ve výši 14,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o nároky (poplatky, úroky, smluvní pokuty), které mají původ v absolutně neplatné smlouvě. A zákonný úrok z prodlení přesahující výši dle nařízení vlády a za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení. Lhůta k plnění byla uložena podle 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 36 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 32 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 68 %, vycházel přitom z jistiny a kapitalizovaného veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. celkového předmětu řízení 17 249,45 Kč (v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis tzv. formulářové žaloby, včetně 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 810,72 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s.