107 C 392/2024-37 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 588 Kč (12 941,62 Kč zbývající jistina úvěru, 567,63 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 5 775 Kč úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 632,09 Kč úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru, 2 171,66 Kč za umožnění platit splátky přímo v místě bydliště, 7 500 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 10. 2022 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou stvrdil vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaný obdržel hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, celkově se tak žalovaný zavázal původní věřitelce uhradit částku ve výši 27 888 Kč do 21. 12. 2023 (ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč). Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původní věřitelce navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne 21. 12. 2023. Žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) pouze 4 800 Kč. Z původní věřitelky byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původní věřitelky ze dne 14. 6. 2024, která měla být odeslána ve formě obyčejné zásilky dne 21. 6. 2024. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne 10. 9. 2024 dne 11. 9. 2024. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatil na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ničeho dalšího.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“).3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč.5. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 34 301 Kč, že je svobodný, jako osoba spolubydlící (přispívá ½ na nájem a zálohy na služby) a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje na bydlení a energie žalovaný uvedl ve výši 3 750 Kč, na jídlo dopravu a osobní náklady 7 000 Kč, srážky ze mzdy ve výši 11 037 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny z 3. 6. 2024, oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2024, potvrzení o expedici zásilek z 25. 6. 2024 soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 34 555,80 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a žalovanému mělo být postoupení oznámeno dopisem z 14. 6. 2024. Potvrzení o expedici obyčejných zásilek z 25. 6. 2024, dle kterého mělo být dne 21. 6. 2024 předáno k přepravě 2 070 ks obyčejných zásilek, neobsahuje jejich bližší specifikaci.7. Z výplatní pásky 07/2022 soud zjistil, že žalovaný měl čistou mzdu 30 711 Kč (nepřednostní srážku 11 580 Kč, nemocenskou náhradu 7 026 Kč), na účet bylo poukázáno k výplatě 26 157 Kč.8. Z výplatní pásky 08/2022 soud zjistil, že žalovaný měl čistou mzdu 33 547 Kč (nepřednostní srážku 8 043 Kč, přednostní srážku 1 000 Kč), na účet bylo poukázáno k výplatě 24 504 Kč.9. Z výplatní pásky 09/2022 soud zjistil, že žalovaný měl čistou mzdu 38 646 Kč (nepřednostní srážku 12 489 Kč), na účet bylo poukázáno k výplatě 26 157 Kč.10. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, na pozici montér-mechanik na dobu určitou do 31. 12. 2022. Mzda byla sjednána odlišně dle místa vykonané práce (v Německu, Velké Británii, Francii, Itálii, Irsku, Nizozemsku, Spojených státech amerických, Belgii, Švédsku, Švýcarsku, Lucembursku, Rakousku, Dánsku a v ostatních státech neuvedených, s tím, že základní hrubá mzda činila 110 Kč/hodina a dále byla připočtena prémie ve výši 0-180 Kč/hodina v ostatních státech a ve shora uvedených státech 140-390 Kč/hodina.11. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi , jméno FO, (jako pronajímatelem) a , jméno FO, (jako nájemcem) dne 1. 2. 2022 na dobu určitou od 2. 2. 2022 do 1. 2. 2023, žalovaný byl uveden jako osoba spolubydlící a nájem činil 4 500 Kč měsíčně a zálohy na služby 3 000 Kč měsíčně.12. Z výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku z 11. 9. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 11. 9. 2024 výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 34 314,27 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, nejpozději do 25. 9. 2024.13. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla pohledávka za žalovaným ve výši 23 088 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno nejpozději výzvou ze dne 10. 9. 2024. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, v celkové částce 27 888 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu č. , hodnota, částku 4 800 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat, tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, k tomuto tvrzení doložila vyplněnou žádost o úvěr. Příjem doložila pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, 3 výplatními páskami za měsíce předcházející dni sjednání úvěru, odhadované výdaje nedoložila. Žalobkyně neověřila výdaje za bydlení (a další náklady spojené s prací v zahraničí) a zjištěné údaje řádně nevyhodnotila, žalovaný měl srážky ze mzdy a pracovní smlouvu na dobu určitou (do 31. 12. 2022). Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 4 800 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 10 200 Kč