107 C 308/2025-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 437,62 Kč (7 452,93 Kč zbývající jistina úvěru, 348,45 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí, 3 602 Kč poplatek za poskytnutí, 1 023,51 Kč poplatek za administrativní činnost, 1 234,29 Kč poplatek za splátky v hotovosti a 3 776,44 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 1. 2024 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou stvrdil vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaný obdržel hotovost ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 14 868 Kč spočívající v smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků, celkově se tak žalovaný zavázal původní věřitelce uhradit částku ve výši 14 868 Kč do 9. 3. 2025 (ve 14měsíčních splátkách po 1 062 Kč). Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původní věřitelce navíc smluvní pokutu za upomínání, oznámení zesplatnění, náhradu nákladů inkasního pracovníka, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne 9. 3. 2025. Žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) pouze 1 100 Kč. Z původní věřitelky byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne 17. 7. 2025 téhož dne. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatil na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ničeho dalšího.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 6 868 Kč, tj. celkem 14 868 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 062 Kč.4. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 47 255 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, nejvyšší dosažené vzdělání střední s maturitou, má osobní bankovní účet na své jméno. Výdaje na bydlení a energie žalovaný uvedl ve výši 7 000 Kč a na jídlo, dopravu a osobní náklady 7 000 Kč. Žalovaný byl v době, kdy žádal o úvěr zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . od 10. 9. 2023 na dobu neurčitou.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny z 25. 3. 2025, oznámení o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 13 661,18 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a pro žalovaného vyhotovila oznámení o postoupení z 2. 4. 2025.6. Z potvrzení o výši příjmu z 9. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce 47 255 Kč a je zaměstnán na dobu neurčitou (od 10. 9. 2023).7. Z tabulky ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 10. 1. 2024 částku 1 100 Kč.8. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku z 17. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 17. 7. 2025 výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 18 554,62 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, nejpozději do 1. 8. 2025.9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným ve výši 13 661,18 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno nejpozději výzvou ze dne 17. 7. 2025. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 1 062 Kč, v celkové částce 14 868 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu č. , hodnota, částku 1 100 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho dalšího uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, k tomuto tvrzení doložila vyplněnou žádost o úvěr. Příjem doložila potvrzením o příjmu z 9. 1. 2024, kdy příjem za poslední 3 měsíce v průměru činil 47 255 Kč, odhadované výdaje doloženy nebyly. Žalobkyně neověřila výdaje žalovaného a zjištěné údaje řádně nevyhodnotila. Přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného (a jeho posouzení), žalobkyně tyto nedoplnila. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 1 100 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 6 900 Kč (8 000 Kč – 1 100 Kč = 6 900 Kč) dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1 970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky 6 900 Kč, a to ode dne 2. 8. 2025 do zaplacení. Úrok byl žalobkyni přiznán až ode dne 2. 8. 2025 do zaplacení (když prokazatelně byl žalovaný vyzván k zaplacení až výzvou k úhradě do 1. 8. 2025) ve výši 11,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodu, že žalovaný nebyl v prodlení před 2. 8. 2025, byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení předcházející tomuto datu. Požadavek na zaplacení částky 10 537,62 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 491,27 Kč a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 452,93 Kč od 10. 3. 2025 soud zamítl, neboť se jedná o nároky, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě o úvěru. Zákonný úrok z prodlení ve výši přesahující nařízení vlády 351/2013 Sb. (0,50 % ročně) byl také zamítnut. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 17 437,62 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudn