107 C 309/2025-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 888 Kč (12 941,62 Kč zbývající jistina úvěru, 567,63 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí, 5 784 Kč poplatek za poskytnutí, 1 780,46 Kč poplatek za administrativní činnost, 2 314,29 Kč poplatek za splátky v hotovosti a 7 500 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 8. 2023 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou stvrdila vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků, celkově se tak žalovaná zavázala původní věřitelce uhradit částku ve výši 27 888 Kč do 23. 10. 2024 (ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč). Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původní věřitelce navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínky, telefonické výzvy, osobní návštěvy). Žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne 23. 10. 2024. Žalovaná uhradila na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) pouze 4 500 Kč. Z původní věřitelky byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne 17. 7. 2025 dne 17. 7. 2025. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatila na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ničeho dalšího.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč.4. Z žádosti o úvěr ze dne 23. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý příjem ve výši 16 309 Kč. Dále uvedla, že je rozvedená, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, nejvyšší dosažené vzdělání střední, nemá osobní bankovní účet na své jméno. Výdaje na bydlení a energie žalovaná uvedla ve výši 5 000 Kč a na jídlo, dopravu a osobní náklady 4 860 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 2 978 Kč a telefon 300 Kč. Žalovaná byla v době, kdy žádala o úvěr v invalidním důchodu, nebyla zaměstnána.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny z 25. 3. 2025, oznámení o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 23 388 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a pro žalovanou vyhotovila oznámení o postoupení z 2. 4. 2025.6. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení č. j. , Anonymizováno, z 23. 12. 2022 soud zjistil, že došlo ke zvýšení invalidního důchodu třetího stupně žalované od 1. 1. 2023 na částku 16 309 Kč.7. Z tabulky ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila v období od 24. 8. 2023 do 28. 3. 2024 celkem 4 500 Kč.8. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku z 17. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 17. 7. 2025 výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 34 359,55 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, nejpozději do 1. 8. 2025.9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou ve výši 23 388 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno nejpozději výzvou ze dne 17. 7. 2025. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, v celkové částce 27 888 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaná uhradila na smlouvu č. , hodnota, částku 4 500 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho dalšího uhradila, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalované na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, k tomuto tvrzení doložila vyplněnou žádost o úvěr. Příjem doložila oznámením o přiznání invalidního důchodu (resp. jeho zvýšení), odhadované výdaje doloženy nebyly. Žalobkyně neověřila výdaje žalované a zjištěné údaje řádně nevyhodnotila, žalovaná již byla zatížena exekucemi (srážky ze mzdy). Přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované (a jeho posouzení), žalobkyně tyto nedoplnila. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitelka povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 4 500 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 10 500 Kč (15 000 Kč – 4 500 Kč = 10 500 Kč) dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1 970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky 10 500 Kč, a to ode dne 2. 8. 2025 do zaplacení. Úrok byl žalobkyni přiznán až ode dne 2. 8. 2025 do zaplacení (když prokazatelně byla žalovaná vyzvána k zaplacení až výzvou k úhradě do 1. 8. 2025) ve výši 11,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodu, že žalovaná nebyla v prodlení před 2. 8. 2025, byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení předcházející tomuto datu. Požadavek na zaplacení částky 20 388 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 536,32 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 809,15 Kč a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení soud zamítl, neboť se jedná o nároky, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě o úvěru. Zákonný úrok z prodlení ve výši přesahující nařízení vlády 351/2013 Sb. (1,25 % ročně) byl také zamítnut. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalované byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalované vznikly n