107 C 310/2025-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 388 Kč (8 560,11 Kč zbývající jistina úvěru, 264,29 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí, 3 675 Kč poplatek za poskytnutí, 1 038,60 Kč poplatek za administrativní činnost, 1 350 Kč poplatek za splátky v hotovosti a 7 500 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15. 11. 2022 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou stvrdila vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků, celkově se tak žalovaná zavázala původní věřitelce uhradit částku ve výši 27 888 Kč do 15. 1. 2024 (ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč). Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původní věřitelce navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínky, telefonické výzvy, osobní návštěvy). Žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne 15. 1. 2024. Žalovaná uhradila na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) 13 000 Kč. Z původní věřitelky byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne 17. 7. 2025 téhož dne. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatila na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ničeho dalšího.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč.4. Z žádosti o úvěr ze dne 15. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý příjem ve výši 19 562 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, bydlí v družstevním bydlení, má 1 vyživovací povinnost, nejvyšší dosažené vzdělání střední, má osobní bankovní účet na své jméno. Výdaje na bydlení a energie žalovaná uvedla ve výši 5 000 Kč a na jídlo dopravu a osobní náklady 7 000 Kč, srážky ze mzdy/výživné 100 Kč. Žalovaná byla v době, kdy žádala o úvěr zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . na dobu určitou do 31. 12. 2023.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny z 25. 3. 2025, oznámení o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 14 888 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a pro žalovanou vyhotovila oznámení o postoupení z 2. 4. 2025.6. Z výplatní pásky za období září 2022 soud zjistil, že žalovaná měla za období září 2022 odměnu na DPP ve výši 20 187,20 Kč.7. Z výplatní pásky za období říjen 2022 soud zjistil, že žalovaná měla za období října 2022 odměnu na DPP ve výši 18 937,50 Kč.8. Z dohody o provedení práce z 10. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . dohodu o provedení práce za 140 Kč na hodinu v době od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, max 300 hodin.9. Z podnájemní smlouvy z 19. 3. 2022 (první strany) soud zjistil, že žalovaná jako podnájemce uzavřela s , jméno FO, jako nájemcem podnájemní smlouvu k bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 na adrese , adresa, , cena za podnájem na první straně nebyla uvedena.10. Z výzvy k úhradě pohledávky č. j. , spisová značka, soud zjistil, že soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, vyzvala žalovanou k úhradě částky 12 474,86 Kč ve prospěch , právnická osoba, dle exekučního titulu - rozsudku Okresního soudu v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne 20. 8. 2019.11. Z printscreenu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba ve výši 100 Kč s VS , var. symbol, – název , tituly před jménem, , jméno FO, .12. Z tabulky ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila v období od 16. 11. 2022 do 30. 11. 2023 celkem 13 000 Kč.13. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku z 17. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 17. 7. 2025 výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 26 207,18 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, nejpozději do 1. 8. 2025.14. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou ve výši 14 888 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno nejpozději výzvou ze dne 17. 7. 2025. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, v celkové částce 27 888 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaná uhradila na smlouvu č. , hodnota, částku 13 000 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho dalšího uhradila, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalované na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, k tomuto tvrzení doložila vyplněnou žádost o úvěr. Příjem doložila 2 výplatními páskami za měsíce předcházející dni sjednání úvěru (září - říjen 2022) a dohodou o provedení práce, odhadované výdaje doložila podnájemní smlouvou, výzvou k úhradě pohledávky (EX) a printscreenem platby z účtu. Žalobkyně neověřila blíže výdaje žalované a zjištěné údaje řádně nevyhodnotila, žalovaná již byla zatížena exekucemi. Přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované (a jeho posouzení), žalobkyně tyto nedoplnila. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitelka povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebitelce nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 13 000 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 2 000 Kč (15 000 Kč – 13 000 Kč = 2 000 Kč) dle §