15 C 58/2024-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované (po soudem připuštěné změně žaloby) celkové částky 156 499 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestávala z doplatku odstupného při skončení pracovního poměru ve výši 123 876 Kč a z náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 18. 5. 2023 do 30. 4. 2024 ve výši 32 623 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že utrpěla dne 22. 4. 2022 pracovní úraz, a byla neschopná práce od 3. května 2022 do 17. května 2023. V době od 18. května 2023 do 15. června 2023 čerpala žalobkyně dovolenou a tohoto dne se podrobila mimořádné lékařské prohlídce, při níž byla uznána schopnou konat práci zaměstnance půjčovny nářadí s minimální zátěží pro pravou horní končetinu. Toto omezení související s pracovním úrazem činilo žalobkyni neschopnou vykonávat dosavadní práci. V návaznosti na lékařský posudek žalovaná připravila dne 15. 6. 2023 návrh dohody o změně pracovní smlouvy, podle které mělo dojít ke změně sjednaného druhu práce tak, že žalobkyně měla vykonávat práci "administrativní pracovník" v sídle firmy ve , adresa, . Návrh této dohody žalobkyně nepodepsala, k uzavření dohody nedošlo. Důvod ani doba převedení nebyly s žalobkyní projednány, žalobkyni nebylo vystaveno písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho trvání. Žalobkyně ve snaze vyhovět žalované nastoupila dne 16. 6. 2023 do práce ve , adresa, , kde pracovala 15 dnů. Podle vstupní lékařské prohlídky pro výkon práce administrativního pracovníka, která se odehrála dne 23. 6. 2023, je žalobkyně schopna konat i tuto práci pouze s omezením – bez zvedání těžších předmětů pomocí pravé horní končetiny. Pracovní poměr mezi účastnicemi skončil dne 21. 7. 2023 dohodou z důvodu pracovního úrazu ze dne 22. 4. 2022, od té doby je žalobkyně vedena u úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání.2. Žalovaná vyplatila žalobkyni odstupné podle § 67 zákoníku práce v celkové částce 222 276 Kč, a to z průměrného měsíčního výdělku ve výši 18 523 Kč. Se stanoveným výdělkem žalobkyně nesouhlasila, protože odstupné mělo být vypočteno z pravděpodobného výdělku ve výši 28 846 Kč, což odpovídá rozhodnému období pro účely odstupného – druhému čtvrtletí roku 2023. Žalobkyně požadovala doplatek odstupného ve výši 123 876 Kč.3. Žalobkyni byl s účinností od 18. května 2023 přiznán invalidní důchod prvního stupně ve výši 9 217 Kč měsíčně, avšak nebyla jí poskytnuta za dobu od 18. května 2023 do 30. dubna 2024 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalovaná tento postup odůvodnila tím, že žalobkyně odmítla nabídku žalované vykonávat práci administrativního pracovníka, která pro ni byla vhodná. Žalobkyně namítala, že tato práce pro ni vhodná nebyla ze zdravotních důvodů, jak plyne z lékařského posudku, navíc je vzdálena od místa jejího bydliště více než 30 km, spojení hromadnou dopravou z místa bydliště žalobkyně není. Navíc šlo o místo vytvořené pro žalobkyni účelově a dosahovala na něm nižšího výdělku než před pracovním úrazem. Žalobkyně proto požadovala při zohlednění částečného invalidního důchodu a minimální mzdy náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za výše uvedené období ve výši 32 623 Kč.4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že odstupné bylo žalobkyni vyplaceno ve správné výši. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je druhé čtvrtletí roku 2023, kdy průměrný výdělek žalobkyně činil 106,50 Kč na hodinu. Ustanovení § 355 odst. 1 zákoníku práce se při použití pravděpodobného výdělku v případě žalobkyně nepoužije. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, žalobkyni nárok na tuto náhradu nevznikl. Žalovaná opatřila žalobkyni vhodnou práci administrativního pracovníka, kterou žalobkyně neměla zájem vykonávat, stejně jako nechtěla vykonávat jakoukoliv jinou práci u žalované a iniciovala rozvázání pracovního poměru.5. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně pracovala u žalované od 20. května 2016 jako pracovník půjčovny nářadí. Místo výkonu práce bylo sjednáno jako sídlo a pobočky firmy, přičemž do 2. 5. 2022 vykonávala žalobkyně práci v provozovně žalované v , adresa, (srov. pracovní smlouva, shodná tvrzení účastníků). Dne 22. 4. 2022 žalobkyně utrpěla pracovní úraz, při kterém kromě jiného utrpěla poranění ramene. V důsledku pracovního úrazu byla podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 15. 6. 2023 shledána schopnou výkonu práce zaměstnance půjčovny nářadí jen s minimální zátěží pro pravou horní končetinu (záznam o úrazu, lékařská zpráva ze dne 7. 6. 2023, lékařský posudek ze dne 15. 6. 2023). Žalovaná žalobkyni dne 15. 6. 2023 navrhla, že může pracovat jako administrativní pracovník ve , adresa, , tuto dohodu o změně pracovní smlouvy žalobkyně nepodepsala (dohoda o změně pracovní smlouvy z 15. 6. 2023). Lékařskou prohlídkou ze dne 23. 6. 2023 byla žalobkyně shledána způsobilou výkonu práce administrativního zaměstnance s podmínkou: „bez zvedání těžších předmětů pomocí pravé horní končetiny“ (srov. posudek o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 23. 6. 2023). Žalobkyně dne 15. 6. 2023 na práci administrativní pracovnice do , adresa, nastoupila, byla jí přidělena práce na skartaci materiálů a třídění starých faktur. Tuto práci nemohla žalobkyně vykonávat, neboť nemůže nic zvedat a konat rotační pohyby v postiženém pravém rameni (účastnická výpověď žalobkyně). Pracovní poměr mezi účastnicemi skončil dne 21. 7. 2023 dohodou z důvodu pracovního úrazu ze dne 22. 4. 2022, od té doby je žalobkyně vedena u úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání (dohoda o rozvázání pracovního poměru, potvrzení úřadu práce).6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná.7. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku (§ 67 odst. 2 věta první zákoníku práce). Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek (srov. § 67 odst. 3 zákoníku práce). Jelikož pracovní poměr mezi účastnicemi byl rozvázán dohodou z důvodů uvedených v § 52 d) zákoníku práce, žalobkyni vznikl nárok na odstupné ve smyslu § 67 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná žalobkyni na odstupném vyplatila částku 123 876 Kč, přičemž žalovaná vyšla z průměrného výdělku ve výši 18 523 Kč. Žalovaná rozhodný výdělek žalobkyně vypočetla z jejího výdělku za druhé čtvrtletí roku 2023 s tím, že ust. § 355 odst. 1 zákoníku práce se nepoužije.8. S postupem žalované při výpočtu odstupního nelze souhlasit.9. Pracovní poměr mezi účastnicemi byl rozvázán ke dni 21. 7. 2023, rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku pro účely odstupného tedy je předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. druhé kalendářní čtvrtletí roku 2023 (srov. § 354 odst. 1 zákoníku práce). Ze mzdového listu žalobkyně za rok 2023 soud zjistil, že žalobkyně v měsíci dubnu 2023 nepracovala, v měsíci květnu 2023 rovněž nepracovala a vyčerpala 10 dnů dovolené, v měsíci červnu 2023 odpracovala 88 hodin a 11 dnů měla dovolenou. Z toho vyplývá, že žalobkyně neodpracovala v rozhodném období druhého čtvrtletí roku 2023 21 pracovních dnů, protože (pokud se zjišťuje průměrný výdělek) za odpracovanou dobu se považuje pouze doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, nikoli tedy náhrada mzdy, jako je tomu u dovolené (srov. § 353 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Pro úplnost soud na tomto místě připomíná, že žalovaná nejen nesprávně vyšla z průměrného výdělku žalobkyně za druhé čtvrtletí roku 2023, kdy započetla do odpracované doby v rozporu s ust. § 353 odst. 2 zákoníku práce i dobu dovolené žalobkyně, ale kromě toho žalovaná žalobkyni v měsících květnu a červnu 2023 nezaplatila náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve smyslu § 271a zákoníku práce, přestože výdělek žalobkyně v tomto období byl nižší než její výdělek před pracovním úrazem; ztráta na výdělku tedy byla zapříčiněna pracovním úrazem.10. Za těchto okolností je nutno stanovit rozhodný výdělek žalobkyně za druhé čtvrtletí roku 2023 ve smyslu § 355 odst. 1 a 2 zákoníku práce jako výdělek pravděpodobný.11. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Zákon nestanoví, z jakých případných dalších hledisek je třeba při zjišťování mzdy, které by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl, vycházet; ponechává tak na úvaze soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Zákon tedy ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěná hrubá mzda byla vskutku „pravdě