107 C 412/2025-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 7. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu dle smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 5. 2024 a částky 3 930 Kč představující smluvní pokutu z předmětné smlouvy. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 11. 5. 2024 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, uzavřena smlouva o zápůjčce, dle které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč se splatností dne 10. 6. 2024. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila dle dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a uzavřela s ním shora uvedenou smlouvu. V důsledku prodlení s peněžitými závazky žalovaného žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové částce 2 500 Kč, jakož i smluvní pokutu v částce 3 930 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč a žalobkyně ji požaduje za dobu od 11. 6. 2024 do 9. 7. 2025. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně od uzavření smlouvy do 16. 12. 2025 ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavil, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast (a neúčast zástupkyně žalobkyně) omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ze smlouvy o zápůjčce z 11. 5. 2024 a všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, , (účinných od 21. 11. 2018) z 11. 5. 2024 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, nejpozději do 2 dnů od účinnosti smlouvy a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 10. 6. 2024. V článku 2.3 smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. Smlouva byla uzavřena v souladu s VOP prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaný po své registraci na těchto stránkách obdržel unikátní PIN kód (, Anonymizováno, ), kterým podepsal znění smlouvy, jakož i všeobecné obchodní podmínky.5. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024 soud zjistil, že dne 11. 5. 2024 byla odeslána platba ve výši 10 000 Kč na číslo účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, .6. Z upomínky ze dne 17. 6. 2024, upomínky ze dne 24. 6. 2024, opakované výzvy k úhradě z 1. 7. 2024, opakovaný výzvy z 10. 7. 2024 a opakované výzvy z 25. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvy k zaplacení předmětného úvěru z 11. 5. 2024, odeslání výzev žalovanému však doloženo nebylo.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 19. 3. 2025 vč. podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 19 963 Kč do tří dnů dle smlouvy uzavřené dne 11. 5. 2024, tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu dle smlouvy (adresu trvalého pobytu).8. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, aktivními disponenty jsou , Jméno žalovaného, a , jméno FO, a dne 11. 5. 2024 byla na účet připsána platba ve výši 10 000 Kč pod VS , var. symbol, z účtu č. , č. účtu, .9. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:10. Žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 11. 5. 2024 částku 10 000 Kč s variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného.11. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle §§ 1 824 a 2 390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný ji měl vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 250 Kč (což představuje úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2 392 o. z.). Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak k tomuto tvrzení ničeho nedoložila. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný něčeho na smlouvu uhradil. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy uhradil žalobkyni (0 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 000 Kč. S ohledem na ochranu spotřebitele stanovenou v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy má žalovaný vrátit poskytnuté plnění v době přiměřené jeho možnostem, závisí doba splatnosti nikoliv od výzvy věřitele, ale od možnosti dlužníka. Nárok na úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1 970 o. z. (z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku) vzniká žalobkyni, vzhledem k tomu že nedošlo k dohodě o splatnosti mezi účastníky, až po uplynutí pariční lhůty (do tří dnů od právní moci rozsudku) shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalovaný byl proto zavázán k zaplacení částky 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a teprve pokud svou povinnost nesplní ve stanovené lhůtě, tak od čtvrtého dne je povinen zaplatit peněžitý závazek spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části soud nároky, tj. co do částky 3 250 Kč (poplatek/smluvní úrok), 2 500 Kč (poplatcích za upomínky), 3 930 Kč (smluvní pokuta) a zákonného úroku z prodlení, jako nedůvodné zamítl, neboť nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Lhůta k plnění byla uložena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.