Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov 112 C 111/2026-24 – Smlouva pracovní

Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 68 637 Kč s obchodními úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 13. 4. 2026 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 33 588 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (s úrokovou sazbou 12 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách), poplatků za zpracování zápůjčky a za komfortní a flexibilní splácení a za doplňkové pojištění. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti ve sjednaných splátkách, nejpozději do 13. 4. 2025. Věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného včetně dokladů vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem zaplatil 5 250 Kč. Pohledávku za žalovaným z této smlouvy společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 68 637 Kč, z toho dlužná jistina činí 28 635,22, Kč, dlužné poplatky činí 25 001,78 Kč a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s úhradou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky činí 15 000 Kč. Kromě toho požaduje také smluvené úroky a zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 13. 4. 2023 včetně zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že se v ní společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v celkové výši 29 772 Kč a dále s doplňkovým pojištěním ve výši 3 816 Kč, tudíž mělo být uhrazeno 63 588 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 650 Kč. , adresa, 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy.4. Ze zákaznické karty a žádosti o spotřebitelský úvěr sepsané dne 13. 4. 2023 pro poskytnutí úvěru v požadované výši 20 000 Kč na vybavení domácnosti, bylo zjištěno, že v ní žalovaný prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti jako skladník u zaměstnavatele TY- brigády, má 1 zdroj příjmů, jeho čistý příjem činí 10 982 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč, tudíž celkové příjmy činí 10 982 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 600 Kč a nemá žádné interní ani externí splátky. Žalovaný měl při sepisu žádosti předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce 2,3/2023. Na úvěr žalovaný uhradil celkovou částku 5 250 Kč ve dvou splátkách po 2 650 Kč a 2 600 Kč v měsících květnu a červenci 2023, jak soud zjistil z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni.6. Výzvou ze dne 16. 1. 2026 zaslanou žalovanému doporučeně dne 21. 11. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 75 196,13 Kč spolu s příslušenstvím představující nesplacený závazek ze smlouvy č. , hodnota, , a to do 31. 1. 2026 (zjištěno z výzvy k plnění a podacího lístku).7. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle ní poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný je měl vrátit spolu s úrokem, sjednanými poplatky a pojistným, avšak uhradil pouze 5 250 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by po podání žaloby uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným postoupena dle ust. § 1879 o. z.8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak soud má za to, že toto bylo učiněno nedostatečně. Ze zákaznické karty žalovaného je zřejmé, že ohledně zjišťování jejích příjmů a výdajů bylo vycházeno převážně z údajů, které žalovaný uvedl, aniž by tyto doložil potřebnými listinami, resp. měly byly doloženy pouze výplatní pásky žalovaného za 2 měsíce před sjednáním smlouvy. Žalovaný měl mít 1 zdroj příjmů, a to ze zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti ve výši cca 11 000 Kč, avšak není zřejmé, co přesně představují další příjmy domácnosti v částce 30 000 Kč a zda s nimi mohl žalovaný disponovat. Pokud jde o výdaje, o nich žádné doklady předloženy nebyly. Je zřejmé, že byly věřitelem pouze odhadovány. Soud má však za to, že minimálně náklady na bydlení není nijak obtížné doložit zejména za situace, kdy žalovaný měl být nájemcem bytu, tedy nájemní smlouvou či evidenčním listem. Povinnost posuzovat úvěruschopnost při sjednávání smlouvy není možno vykládat takovým způsobem, že by postačovalo toliko prohlášení dlužníka, je nezbytné, aby všechny dlužníkem uváděné skutečnosti byly dostatečně ověřeny a prověřeny. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit další důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak toto neučinila.10. Protože právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 30 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 5 250 Kč, je tedy povinen vrátit částku 24 750 Kč, která byla žalobkyni tímto rozhodnutím přiznána. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, žalovaný se nemohl dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení. Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části týkající se obchodních úroků a poplatků, včetně smluvní pokuty, neboť nárok na ně vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.