Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov 130 C 183/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází a veřejně dostupných rejstříků, bankovních i nebankovních registrů a vycházela z údajů sdělených žalovanou. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat postupně úvěr až do výše , částka, . Žalobkyně vyplatila na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr v denních splátkách, první splátka byla splatná , datum, a konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Žalovaná uhradila na jistinu celkem , částka, v době od , datum, do , datum, . Z důvodu prodlení žalované se splátkami žalobkyně smlouvu ke dni , datum, vypověděla. Současně vzniklo žalobkyni právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši , částka, , která byla vypočtena jako 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od , datum, do , datum, . Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu Presto ve výši , částka, a smluvní pokuty.2. Podáním došlým soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši , částka, , soud proto ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, autorizace ověření totožnosti, a přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání do , datum, za úrok ve výši 0,283 % denně. Takto žalobkyně vyplatila žalované na její účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, . Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila v době od , datum, do , datum, celkem , částka, .5. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, . Způsob ověření nebyl v listině uveden.6. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaná žije v domácnosti s další osobou bez příjmu, její pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily , částka, , na půjčky , částka, , jiné výdaje nebyly uvedeny. Ověřený čistý příjem žalované činil , částka, . Při vypočítaných minimálních výdajích ve výši , částka, tak činil disponibilní příjem žalované , částka, .7. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, z titulu smlouvy uzavřené dne , datum, .8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených k důkazu soud nečinil žádné relevantní závěry o skutkovém stavu.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalované částku , částka, . V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované a k tomu předložila listiny vyhotovené žalobkyní, a to listinu označenou Identifikovatelné příjmy, z níž není zřejmé, jak žalobkyně ověřila tvrzený příjem žalované ve výši , částka, ani z čeho tento příjem plyne, a listinu označenou Výpis o posouzení úvěruschopnosti, přičemž z této listiny nevyplývá, že by tam uvedené údaje byly nějak ověřeny. Tyto listiny samy o sobě proto nemají vypovídací hodnotu. Nadto jsou v uvedené listině uvedeny výdaje na půjčky ve výši , částka, měsíčně, což by samo o sobě vyvolává pochybnost o bonitě žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná vrátila žalobkyni na vyplacenou částku , částka, celkem , částka, , byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.