130 C 91/2026-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází a veřejně dostupných rejstříků, bankovních i nebankovních registrů a vycházela z příjmů sdělených žalovaným. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat postupně úvěr až do výše , částka, . Žalovaný navíc zvolil placené služby Klidné spaní, Presto a Informační sms servis. Žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v denních splátkách, první splátka byla splatná , datum, a konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Z důvodu prodlení žalovaného se splátkami žalobkyně smlouvu ke dni , datum, vypověděla. Současně vzniklo žalobkyni právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši , částka, , která byla vypočtena jako 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od , datum, do , datum, . Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu Klidné spaní ve výši , částka, , za službu Presto ve výši , částka, , za službu Informační SMS servis ve výši , částka, a smluvní pokuty.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, autorizace ověření totožnosti, přehledu bankovních transakcí, sdělení , právnická osoba, . a historie k účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši , částka, s možností čerpání do , datum, za úrok ve výši 1,066 % denně. Takto žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil žalobkyni na její účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .4. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, z bankovního výpisu, který obsahoval pouze příjmové transakce.5. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný žije sám a neuvedl výdaje. Ověřený čistý příjem žalovaného činil , částka, . Při vypočítaných minimálních výdajích ve výši , částka, , tak činil disponibilní příjem žalovaného , částka, .6. Z e-mailové zprávy žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vypověděla smlouvu o úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, .7. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, .8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených k důkazu soud nečinil žádné právně relevantní závěry o skutkovém stavu.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému celkem , částka, a žalovaný žalobkyni z téhož titulu vrátil , částka, . V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného a k tomu předložila listiny vyhotovené žalobkyní, a to listinu označenou Identifikovatelné příjmy, která vycházela pouze příjmových transakcí na účtu žalovaného, a listinu označenou Výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze které vyplývá, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného. Tyto listiny samy o sobě proto nemají vypovídací hodnotu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému , částka, , přičemž žalovaný žalobkyni z téhož titulu uhradil , částka, , je žalovaný povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši , částka, .10. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně právo nemá. Právo žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , spisová značka, ). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.