106 C 331/2020-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 350 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4. 6. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 8 850 Kč skládající se z půjčené částky ve výši 5 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 850 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 148 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu smlouvy a další vždy do 7. dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, dosud na dluh uhradil částku 3 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala ke dni 25. 11. 2018, kdy žalovaný je v prodlení od 30. 7. 2019. Žalobkyně požaduje vůči žalovanému i příslušenství. Žalobkyně požaduje k úhradě částku 5 350 Kč včetně příslušenství. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 2. 12. 2020, se žalovaný ani zástupce žalobkyně nedostavili, zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: Dne 4. 6. 2018 uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky – hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Úvěr je čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy. Spotřebitelský úvěr byl sjednán na 60 týdnů. Dále byl sjednán úrok ve výši 1 750 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 000 Kč, byla sjednána zápůjční úroková sazba 66% a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 100 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činí 8 850 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy stvrdil převzetí hotovosti ve výši 5 000 Kč a zavázal se splácet úvěr v 60 týdenních splátkách po 147,50 Kč, a to v hotovosti k rukám určené osoby s tím, že první splátka je splatná dne 11. 6. 2018 a další splátka 7 dní po splatnosti předchozí splátky. Žalovaný smlouvu osobně podepsal a datoval. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostí jednorázový úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy částku žalovaný obdržel při podpisu smlouvy. Celkovou částku, kterou se zavázal hradit, činí 8 850 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 147,50 Kč. Související náklady s úvěrem jsou úrok ve výši 1 750 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 100 Kč. Dle evidenční karty klienta ze dne 4. 6. 2018 žalovaný sdělil žalobkyni osobní údaje, a to rodné číslo, datum narození, číslo občanského průkazu, dále adresa výběru – [anonymizována tři slova], [obec], náhradní kontaktní adresu [adresa]. Dále sdělil informační údaje, kdy je svobodný, neměl u společnosti sjednán úvěr, údaje o zaměstnání – zaměstnán na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]. Finanční údaje, mzda 22 684 Kč, počet zdrojů příjmu 1, celkový příjem 22 684 Kč. Výdaje nájem 7 600 Kč, energie 900 Kč, jiné výdaje 2 500 Kč, jiné výdaje domácnosti 2 000 Kč, výdaje na jiné úvěry 2 800 Kč. Výdaje celkem 15 800 Kč a disponibilní zůstatek 6 884 Kč. Údaje žalovaný stvrdil svým podpisem, rovněž jejich pravdivost. Byly ověřovány dokumenty, povolení k pobytu, výpisy z bankovního účtu, SIPO, výplatní pásky a nájemní smlouva. Dle informací o smlouvě žalovaný čerpal celkem 5 000 Kč, uhradil 3 500 Kč. Dle předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě neuhrazeného úvěru [číslo] v celkové výši nedoplatku 4 196 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení upomínky. Dle poštovního podacího archu byla upomínka odesílána žalovanému dne 31. 1.2020. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 4. 6. 2018 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o úvěru. Zároveň soud na danou věc aplikuje zák. [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jeh tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ze strany žalobkyně nebylo soudu poskytnuto tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před jeho poskytnutím. Žalobkyně poskytla soudu evidenční kartu žalovaného ze dne 4. 6. 2018, ve které žalovaný sdělil žalobkyni osobní údaje, a to rodné číslo, datum narození, číslo občanského průkazu, dále adresu výběru – [anonymizována tři slova], [obec], náhradní kontaktní adresu [adresa]. Dále sdělil informační údaje, kdy je svobodný, neměl u společnosti sjednán úvěr, údaje o zaměstnání – zaměstnán na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]. Finanční údaje, mzda 22 684 Kč, počet zdrojů příjmu 1, celkový příjem 22 684 Kč. Výdaje nájem 7 600 Kč, energie 900 Kč, jiné výdaje 2 500 Kč, jiné výdaje domácnosti 2 000 Kč, výdaje na jiné úvěry 2 800 Kč. Výdaje celkem 15 800 Kč a disponibilní zůstatek 6 884 Kč. Údaje žalovaný stvrdil svým podpisem, rovněž jejich pravdivost. Dle evidenční karty byly ověřovány dokumenty, povolení k pobytu, výpisy z bankovního účtu, SIPO, výplatní pásky a nájemní smlouva. V evidenční kartě bylo uváděno, že byly ověřovány doklady, ovšem žádné z těchto dokladů soudu předloženy nebyly. Nebyla tak ověřena výše příjmů žalovaného ani výše nájmu 7 600 Kč, plateb za energie ve výši 900 Kč, jiných výdajů ve výši 2 500 Kč, výdajů domácnosti ve výši 2 000 Kč a výdajů na jiné úvěry ve výši 2 800 Kč. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, nemohlo jí být ze strany soudu dáno poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit důkazy k tvrzení ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost soudu se váže toliko na jednání. Nebylo tak možno posoudit objektivní příjmy, výdaje žalovaného, celou jeho osobní a majetkovou situaci takovým způsobem, aby bylo možno konstatovat, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud má za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. S odkazem na ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání o placení poplatku a příslušenství. Za situace, kdy z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 3 500 Kč, a tato tvrzení nebyla žádným způsobem rozporována, má soud za to, že je možno nárok žalobkyně posoudit z titulu mimosmluvního ujednání a to ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Soud sám zúčtoval poskytnuté peněžité plnění. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 31. 1. 2020, ve které byla žalovanému stanovena povinnost plnit do 14 dnů od doručení výzvy. Žalovaný se od 15. 2. 2020 ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vznikl ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. nárok na příslušenství. Výše příslušenství se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala příslušenství ve výši 10 %, pak soud je tímto žalobním požadavkem vázán a bylo přiznáno příslušenství v této výši. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II., byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta s ohledem na právní názor soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem a posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1, 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady řízení nevznikly.