106 C 366/2020-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jež byla doručena soudu dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 017,48 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 23. 12. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku ve výši 4 612 Kč, jež představuje úrok v pevné části ve výši 799 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 1 981 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka byla stanovena na 3. 11. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil závazky ze smlouvy, poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 8. 2. 2017. Na dlužnou částku bylo ze strany žalovaného zaplaceno celkem 1 670 Kč. Pohledávka za žalovaného byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupena s účinností ke dni 24. 6. 2019 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou částku 13 417,48 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 028,74 Kč, dlužného poplatku ve výši 2 988,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 422,46 Kč, kapitalizované zákonného úroku z prodlení ve výši 965,93 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 028,74 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 5 028,74 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., kdy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ovšem bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jež se ve věci konalo dne 12. 1. 2021, se nedostavil žalovaný, svou neúčast neomluvil, zástupce žalobkyně se rovněž nedostavil, svou neúčast omluvil. Soud jednal a rozhodl o věci vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným dne 23. 12. 2016, že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout zákazníkovi zápůjčku ve výši 6 000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit poplatek ve výši 4 612 Kč, sestávající z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování ve výši 1 832 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 1 981 Kč. Celková částka, kterou se zákazník zavázal zaplatit, činí 10 612 Kč. Celkovou dlužnou částku se zákazník zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč a poslední splátku ve výši 228 Kč. Zákazník podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši zápůjčky. Žalovaný smlouvu podepsal. Z tabulky umoření vzal soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil 1 670 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 24. 6. 2019 vzal soud za prokázáno, že postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí pohledávky za dlužníky uvedené v příloze [číslo] smlouvy. Z přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že postoupena byla pohledávka za žalovaného ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému, že postoupil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z podacího lístku vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala dne 17. 7. 2020 žalovanému korespondenci. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy [číslo] nejpozději ve lhůtě do 19. 3. 2020. Z podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému korespondenci. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 23. 12. 2016 uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 4 612 Kč, sestávající z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování 1 832 Kč a částky za administrativní činnost 1 981 Kč. Celkovou částku ve výši 10 612 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč a poslední splátku ve výši 228 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal. Žalovaný celkem zaplatil právní předchůdkyni na zápůjčku částku 1 670 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 24. 6. 2019 byla postoupena pohledávka za žalovaného. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 odesílanou dne 13. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k plnění neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve lhůtě do 19. 3. 2020. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 23. 12. 2016 ve smyslu ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o zápůjčce. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Bylo vycházeno z informací od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, současně byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Soudu ovšem nebyla doložena zákaznická karta, ve které měly být uvedeny informace o žalovaném ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost se váže toliko na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny a předloženy. Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o zápůjčce ze dne 23. 12. 2016 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.) Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Při výkladu ust. § 86